Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Pondělí 2.5.

3. května 2016 v 10:08 | Dorian-gray
Dnes v práci jak jinak než skleslá nálada po víkendové smrti našeho šéfa. Dostal jsem parte a pozvání na pohřeb. Mluvili jsme o tom se Zdenou, jednalo se o zákeřné, rychle postupující onemocnění a od začátku vyšetřování do konce to celé trvalo 6 týdnů. Odpoledne jsme dělali dvě vakuovky a pak jsem jel vyzvednout Sašu a holky a jeli jsme na Brníčko a navštívit Bílkovy. Prvně jsme s holkama šli nahoru na Hrad a M s Maxem byli u Marty v domě, MArtin bohužel nebyl doma protože pracoval, učil. Nahoře jsme lezli po hradbách a hráli si jako že já jsem král Pipiňour a ony moje dcery Emílie, Laura a Pampeliška. Saša jako byla Laura a když mi to říkala, jako že se tak chce jmenovat tak, protože neumí vyslovit ani L ani R, tak to znělo asi jako "uau-ua", tak se jí ptám: "Cože? Roura?", a ona jako že né že prej uau-ua. No pak jsme zašli taky dolů do domu za Martou a dozvěděli jsme se o personálně se rozpadající místní zapadlé nemocnici, panuje opět intenzivní odliv rukou i mozků jinam za lepšími podmínkami. Večer si Katara přijela pro Emu, protože ta chtěla dnes spát u mámy, ostatní holky spaly u mně. Večer jsem byl už hoodně groggy a když si ke mně M přilehla tak už jsem skoro spal, měli jsme hlavy u sebe a usínali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama