Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Červen 2014

28. červen

29. června 2014 v 22:21 | Dorian-gray
Jak jsem řekl dříve, domů jsem došel ve tři ráno. Pak jsem spal a pak jsem jel pro děcka do svého domu. Žena mi je s tradičním brbláním předala a my jsme konečně měli celý den pro sebe a mohli jsme si ho udělat podle svých představ. Tedy vyrazlili jsme na zříceninu hradu Brníčko, bylo to na kopci ale zvládli jsme to i tak. Děti si tam lezly po rozbořených zdech a zdá se že se jim to líbilo, Saša se počurala, protože ne jako že by to nedokázala zadržet, ale přidřepla si a pak si počurala kalhoty, boty, tričko, no prostě všechno co měla na sobě, naštěstí jsme měli i něco na přelvečení. Pak jsme jeli domů, obědvali jsme a Saša spala a pak jsme se odpoledne chtěli vyvézt na hřiště, ale bohužel počasí bylo proti a tak jsme trávili čas jak se dalo, jezdili v autě, když zrovna holky spaly, a taky jsme v jedné jasné chvíli zašli do města na zmrzlinu, před šestou večer jsem děti odevzdal zpět jejich matce. Večer jsem šel na jedno opíkání s naší někdejší dokumentační z nemocnice a s jejím bývalým a současným mužem, zajímavá to byla společnost, pili jsme pivo a jedli nějaký špekáčky, pak, protože jsme byli napití, nás Jitula zavezla domů a já šel spinkat asi kolem půl jedné, protože jsem ještě cosi psal na netu... Pěkný den tedy, stále jsem vděčný Volfovi za ten včerejšek...

27. červen

28. června 2014 v 19:23 | Dorian-gray |  Historická fakta
Práce v pátek byla zpočátku náročná, břicha, plíce, HRCT, dutiny na CT, všechny věci co jsou pracnější, odpoledne se to dost uklidnilo a ani rentgenů na popis mi nezůstalo moc. Možná jsem si i trochu poležel. Odpoledne jsem vypisoval nějaké zprávy různým lidem a asi jsem i něco objednával přes internet, tedy přesněji nějaký letenky a nějaký brusle. Měl jsem přece narozeniny ne? Odpoledne jsem se byl proběhnout, zvládl jsem necelých 8 kilometrů a bylo to pěkné, nezranil jsem se a to je podstatné, rychlost něco nad 5 min/km, krásné počasí, pěkný les. Je to vlastně les který mám proběhaný důkladně ještě z dob kdy jsem bydlel v paneláku, znal jsem tam kdysi každý strom a každý kámen, a dnes jsem si to všechno osvěžoval, vše jsem si znovu připomínal, vše tu bylo zase. To proto, že mně život v jakési smyčce opět přivedl k tomu že bydlím v našem městě poblíž toho lesa. Večer jsem šel s majitelem mého pronajatého bytu do hospody na pivo, začli jsme asi po 22h, dali jsme si 2 a pěkně jsme si popovídali, tedy hlavně já jsem povídal o sobě a on poslouchal, no myslím že ho to zajímalo. Pak mě vytáhl do klubu kde hrála hudba, byla tam spousta lidí. Mimo jiné i jeden glorifikovaný muž, manžel jedné z kamarádek mojí ženy (jakýsi ředitel z papíren), byl tam zjevně na lovu a hořekoval nad tím jak je to dnes na hovno. Představil se mi a já mu, ale on stejně neví kdo jsem. To to bylo výborné setkání a jen já si ho dovedu správně vyložit, tak on to vymetá v barech, huahaha, jaké zadostiučinění pro mně. Díval jsem se po lidech a Volf mi potom představil nějakou holku, jmenovala se snad Linda, nebo Adéla nebo tak nějak, prohodili jsme pár slov spolu a něčeho se naplili a pak mi dala pusu a pak jsme krásně něžně spolu tancovali, a pak mi někam utekla. To mně lehce nasralo a uznal jsem že je čas jít spát, bylo půl třetí. Linda byla nádherná, překrásná, stále ji mám před očima když je zavřu.

26. červen

28. června 2014 v 19:08 | Dorian-gray |  Historická fakta
Dnešní den jsem strávil dosti pracovně, ráno jsem vstal a šel do práce, během dopoledne jsem dělal ultrazvuky, bylo jich hodně ale ceklem jsme to zvládli. Volala mi Emička že je doma sama a že se bojí a chce maminku, tak jsem to předal ženě a ona to asi nějak vyřešila. Sloužil jsem dnes, jako téměř každý čtvrtek. Nejdůležitější věc co se odehrála bylo, že Kubu bolelo břicho, na sonu takový nepříliš jednoznačný obraz appendicitidy, chirurgové chvilku váhali a pak to kolem jedenácté večer operovali, bylo to tam, zahradník o něj měl starost a tak jsem ho průběžně informoval, dopadlo to asi zatím dobře. No hlavně že jsem to nezvoral, u známých člověk nikdy neví. Před půlnocí jsem byl doma a pak už mně nechali bejt až do rána.

25. červen

26. června 2014 v 17:31 | Dorian-gray |  Historická fakta
Byla to středa, ráno jsem se probudil tak jako pokaždé a pak jel do práce do Ústí nad Orlicí, do mého milého Ústí. Odpracoval, poobědval a jel zase zpátky, chvilku jsem pobyl doma, pak jsem vyzvednul děti a šli jsme do města pořídit něco pro naši nejstarší, protože měla včera svoje první vysvědčení a tak si za úspěch měla vybrat dárek. Prošli jsme pár obchodů a taky v knihkupectví jsme byli, ale nevybrala si nic se zdůvodněním že přece všechno máme tak co ještě kupovat. Dobré, nekoupil jsem jí tedy nic. Vzal jsem je všechny tři potom ke mně domů a dívali jsme se na nějaký pohádky a jedli u toho meloun. Škoda jen že se nám nepodařila dnešní plánovaná akce kvůli počasí, původně jsme měli jít jezdit na koních ale déšť to všechno zhatil. Večer jsem děti zase vrátil jejich matce. Kristýna je ode dneška v Londýně a tak se moje samota ještě zvýraznila, většinou když je jen v Brně tak to není tak zlé, ale teď je vážně daleko. Nic se nelekám. Však já jsem si s večerem poradil po svém, otevřel jsem nějaký včera darovaný lahváče, zakousl se do salámu, napsal jsem nějaké zprávy a blogový článek, prozměnu se díval na fotbal a až mně to začalo nudit tak jsem šel chrnět.

24. červen 2014

25. června 2014 v 20:49 | Dorian-gray
Dneska je mi třiatřicet. Vzpomínám si že nějak podobně jsem začínal svůj první deník v roce 1998, to mi bylo sedmnáct a byl jsem právě na prahu všeho. Dnes už jsem dávno za prahem, neboť, a to musím ještě vysvětlit se stala spousta věcí od mého posledního zápisu z půli dubna. I se dost divím jaké předpovědi jsem tam tehdy psal. Když se ohlédnu je to až k neuvěření. Moje setkání se Zuzanou mně ovlivnilo více než jsem si tehdy myslel, protože ty vize popisované v dubnu, no tomu jsem přece ani snad nemohl věřit. Ale stejně se to všechno vyplnilo do posledního písmene. Jsem nyní ve svém bytě na Dobrovského v našem středně velkém městě na severu, od ženy jsem se odstěhoval po bouřlivých událostech přelomu dubna a května. Vše začalo na narozeniny mého otce 20. dubna kdy jsem se po prvé setkal s Kristýnou, dílem nepředpokládatelné náhody nás spolu někdo viděl, nahlásil to ženě a ta se mnou udělala krátký proces, po několika dnech až týdnech jsem se pak podvolil jejímu naléhání a skutečně odešel z našeho domu. Události proběhlé v mezidobí postupně popíšu důkladněji v budoucích dnech. Nyní se budu věnovat dnešku. Mít narozeniny je trapná věc, člověk si píše do kolonky věk číslo o jedno větší a to ho jaksi přibližuje do truhly a taky ho to sere, na stranu druhou si ho ostatní všímají a přejí mu to nejlepší do zbytku života a tak podobně, dostává občas i láhve. Tak to bylo přesně dnes, v práci mi popřáli a dostal jsem i láhve. Na internetu jsem dostal pár pěkných vzkazů od lidí kteří viděli online to upozornění jako že mám dnes narozky, ale cením to i tak. Mimojiné i má žena mi napsala smsku. S Kristýnou jsem si vyměnil několik hezkých vzkazů, byl jsem po dlouhé době běhat a večer se díval na fotbal tak jako v poslední době často.