Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

15. dubna

15. dubna 2014 v 11:02 | Dorian-gray |  Historická fakta
Jsem v práci, dopolední směna je snad již hotová, stále mně intermitentně zachvacují návaly smutku, následované pocity úlevy a zase následované stavy beznaděje, ale lepší se to. Naštěstí jsem na své malé temné vyšetřovně v tomto krásném městě ve východních čechách, jaká skvělá náhoda vedla moje kročeje až sem. Včera jsem tu byl také, o mém stavu nemá smysl dále hovořit, vyplývá z událostí posledních dní. Kolem třetí odpoledne jsem se včera byl v rychlosti projít po městě, po náměstí a po místech, kde jsem ve středu zažil moje snové blouznění, tedy kolem Hernychovy vily a kolem lidové šloky umění. Byla to procházka pěkná, urvaných pár okamžiků samoty a realtivní volnosti mezi prací a návratem domů, asi to budu muset opakovat častěji. Doma jsem byl už unavený a trochu jsem spal a trochu se bavil se ženou, ve snaze nedát ji na jevo svou odevzdanost. Ona nyní rozjíždí nadějně jakési kšefty ve Štítech, kde je snad volný pediatrický obvod, přeju jí úspěch z celého srdce, až to bude fungovat a bude prosperovat, tak už mně nebude k ničemu potřebovat. Když jsem šel spát, napadlo mně, že by bylo hezké tisknout její ruku na mé hrudi, řekl jsem jí tedy ať si přilehne, ale trvalo jí to jaksi dlouho a tak jsem se pak probudil až ráno...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama