Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

13. dubna

13. dubna 2014 v 14:00 | Dorian-gray |  Historická fakta
Takže dnes další denníkový zápis. Je nyní neděle třináctého, jsem úplně na dně a vůbec nevím co mám dělat. Příběh uplynulého týdne, který vedl k této situaci, napíšu níže. Předtím ještě nějaké události z konce Března. Nějakou dobu jsem přeskočil a řadu věcí zapomněl. Shrnu tedy jen to nejpodstatnější, ani toho nebylo málo. Poetická věc, která se mi přihodila ještě koncem března byla následující. Byl jsem běhat v lese a když jsem se vracel domů, už po minimálně 15 kilometrech, na mně najednou na liduprázdné cestě najednou někdo volá "Ahoj!", rozhlídl jsem se kolem, nikde nikdo, jen ve větvích stromu sedí dva obří mluvící papoušci, odpověděl jsem stejným "Ahoj!" a běžel dál, domů zbývalo už jen kousek, tak to bylo v klidu.

Začalo to asi takto. Žena jela do Brna na týdenní stáž a já jsem zůstal doma s dětma, tedy s těma dvěma staršíma. Nejmladší si ona vzala s sebou. Odjela v neděli odpoledne a já jsem z toho byl rád že je pryč. V neděli byl volejbal a krásně jsme si zahráli s klukama a pak jsme byli v mexické restauraci na čaji, děti se mnou a hrály si tam. Každý den ráno jsem je vozil do šloly a do školky a jezdil jsem do Ústí do práce. V pondělí večer když jsem je zase uložil k spánku, jsem si otevřel počítač a jakože nechodím na facebook, když je žena doma, tak jsem měl nyní volné pole. A k mému velkému podivení jsem tam našel ve zprávách měsíc starý vzkaz. Byl od jedné pacientky z ultrazvuku z Ústí, která mi mimořádně utkvěla v paměti, vypadala jako lesbička, měla na hlavě růžovofialový přeliv a půl hlavy měla vyholenou, byla vážně hustá, extravagantní. Viděl jsem ji tam poprvé už v září, to přisla s tím že ji něco bolí na noze a povídali jsme si jak se jí to stalo, říkala tehdy že dělá do ultimátních zápasů a to mně velmi zaujalo. Pak, po čase, přišla na ultrazvuk znovu a tentorkát na prsa, opět jsme si příjemně povídali a naznačily se snad nějaké good vibrations. No a ona mi potom napsala zprávu, kterou jsem našel až po dalším měsíci, protože na facebook nechodím. Odpověděl jsem hned ve vstřícném duchu a dopadlo to tak, že jsme si smluvili na středu společný oběd. Tyto společné chvíle v restauraci a těch několik následně po tom se mi silně vrylo do duše. Vykládali jsme si o životě jaký máme, a co od něj ještě čekáme a tak podobně. Říkala, že z manželství si odnáší dvě děti, ale že jinak ztratila úplně všechno, rozvádí se. Já jsem na tom vlastně stejně, až na to že se nerozvádím. Odcházeli jsme z oběda, říkám, jestli ji můžu chytit za rameno, její odpověď byla krásná, říkala pěkným hlasem "To víš že jo..." tak jsme šli spolu až k mému autu, musel jsem se už vracet domů a vyzvednout děti ze školky. Líbali jsme se a pak jsme se rozloučili, odcházela... Celou středu a následující dva dny jsme si měnili desítky textových zpráv a já vždycky očekával tu odpověd a byl jsem šťastný když přišla. Ten den potom, už žádná nepřišla, byl jsem zmaten a napsal jsem jí nakonec ještě jednou večer, odpověď tu byla brzy. No bylo mi předem jasné že to skončí tím že si najde někoho jiného, ale upřímně jsem to nečekal tak brzy. Já vážně nemůžu konkurovat někomu, kdo je jí schopen věnovat více času a navíc legálně. Jsem zkrátka starý, hloupý, ženatý chlap. A teď i hodně smutný. Takže můj milý deníčku, tohle bylo v sobotu 12.4. Další záznamy snad budou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama