Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Duben 2014

16. dubna

16. dubna 2014 v 8:42 | Dorian-gray |  Historická fakta
Takže dnes shrnutí událostí ze včerejška. Nic. Anebo vlastně dostaneme se k tomu. Prvně ale chci komentovat ještě jednu věc. Možná se už budu opakovat, ale nevadí. Zuzaně vůbec nemám nic za zlé, ani jsem neměl, ani bych neměl proč. Právě naopak. Ačkoliv jsem měl velikou smůlu v tom jak to dopadlo nakonec, tak přiznávám i veliké štěstí že k těmto událostem vůbec došlo. Tohle nemohlo být snad ani dílem náhody. Náhlé ukončení našeho rodícího se vztahu bude mít pro mě hlubší význam, který se ještě projeví. Opět jsem si uvědomil v čem žiju, díky ní jsem měl možnost nahlédnout na věc i z druhé strany, a jsem v podstatě šokován tím, že existuje na světě i normální život, ještě v té podobě jak ho znám z mládí. Zuzana mí říkala, že si z manželství odnáší dvě děti, ale jinak že ztratila úplně všechno. Já mám z manželství tří krásné, zdravé děti, v kolonce ztrát stojí pak také úplně všechno, a navíc tam teď přibyla další čárka s vysvětlivkou "Zuzana Bartošová". V kontrastu poslední doby vidím jak plochý je můj svět každého dne. Jak plochý je můj vztah se ženou, jak ji nemiluji. A jak jsem já nekonečně trapný. Toto jsou věci které budu v následujícím čase intenzivně měnit.

Ke včerejšímu dni. V práci jsem rozeslal nějaké vzkazy, jejich úspěch (to znamená, že jsou odpovězeny) je však chabý, lidé na mně zkrátka intenzivně serou, čest vyjímkám. Pak jsem se byl opět projít po Ústeckém náměstí, tentokráte jsem to vzal opačným směrem, aby se mi netočila hlava. Pak domů. Došla výplata a něco od finančáku, takže jíst bude co. Pak byla italština, původně jsem chtěl učitelce povědět o sobě všechno, ale nakonec jsem si to rozmyslel, možná jí to řeknu příště, ale nevím jestli ona je ta pravá, kdo by měl poslouchat moje kydy. Pak jsem došel domů, koupali jsme děti a pak jsem jim vyčistil mordy. Pak jsem vypil tři zbývající lahváče co zůstaly ve spižírně po akci, kterou jsme tu měli minulou středu s kámošema. Umyl jsem se a šel jsem spát. Ráno jsem se probudil už kolem 4:30, v posteli sám. Odcházejíc do práce vidím ženu jak spí se Sašenou v obývajcím pokoji, ještě ve svetru a při otevřené knize... láska je láska.

15. dubna

15. dubna 2014 v 11:02 | Dorian-gray |  Historická fakta
Jsem v práci, dopolední směna je snad již hotová, stále mně intermitentně zachvacují návaly smutku, následované pocity úlevy a zase následované stavy beznaděje, ale lepší se to. Naštěstí jsem na své malé temné vyšetřovně v tomto krásném městě ve východních čechách, jaká skvělá náhoda vedla moje kročeje až sem. Včera jsem tu byl také, o mém stavu nemá smysl dále hovořit, vyplývá z událostí posledních dní. Kolem třetí odpoledne jsem se včera byl v rychlosti projít po městě, po náměstí a po místech, kde jsem ve středu zažil moje snové blouznění, tedy kolem Hernychovy vily a kolem lidové šloky umění. Byla to procházka pěkná, urvaných pár okamžiků samoty a realtivní volnosti mezi prací a návratem domů, asi to budu muset opakovat častěji. Doma jsem byl už unavený a trochu jsem spal a trochu se bavil se ženou, ve snaze nedát ji na jevo svou odevzdanost. Ona nyní rozjíždí nadějně jakési kšefty ve Štítech, kde je snad volný pediatrický obvod, přeju jí úspěch z celého srdce, až to bude fungovat a bude prosperovat, tak už mně nebude k ničemu potřebovat. Když jsem šel spát, napadlo mně, že by bylo hezké tisknout její ruku na mé hrudi, řekl jsem jí tedy ať si přilehne, ale trvalo jí to jaksi dlouho a tak jsem se pak probudil až ráno...

14. dubna

14. dubna 2014 v 11:55 | Dorian-gray |  Historická fakta
Dnes je čtrnáctého, pišme tedy o včerejšku. Měl jsem službu celý víkend a tak neděle 13. začala pracovně, dělali jsme nějaké CTčko v 3:30 a pak jsem již nemohl znovu usnout, tak jsem jel domů a zkusil jsem spát ve své posteli manželské. Vedle své manželky samozřejmě. Až trochu procitla tak jsmě dělali věci které se na manžele občas sluší, nejlepší je to takhle po ránu. Dokonce jsem jí řek že ji mám rád, hmm asi jsem to musel zkusit alespoň takto, přál jsem si aby to bylo skutečnosti, neb mám obavy že to skutečností již není. Pak začala v devět ráno další víkendová směna a já spěchal do práce. Tam to bylo dlouhé a pracné. Ale naštěstí vyšlo, že mi určité ochabnutí provozu umožnilo zajít na volejbal a poté do hospody s kamarády. Bylo to tam smutné povídání, režisér byl na jakési drogové párty a byl pln dojmů, hodinář se bude rozvádět protože v něm a v jeho ženě je prý hodně bolesti nebo co. A já dost myslím na Zuzanu a na tuto jedinečnou a zmařenou příležitost. Alespoň je pravdou, že v kamarádech máme vzájemně podporu a úkryt, a to úplně bezpodmínečně a skálopevně. Večer jsem je ještě vrátil domů abych se asi po pěti dnech umyl a oholil, deset minut před půlnocí jsem se zase vracel na RDG oddělení k případu...

13. dubna

13. dubna 2014 v 14:00 | Dorian-gray |  Historická fakta
Takže dnes další denníkový zápis. Je nyní neděle třináctého, jsem úplně na dně a vůbec nevím co mám dělat. Příběh uplynulého týdne, který vedl k této situaci, napíšu níže. Předtím ještě nějaké události z konce Března. Nějakou dobu jsem přeskočil a řadu věcí zapomněl. Shrnu tedy jen to nejpodstatnější, ani toho nebylo málo. Poetická věc, která se mi přihodila ještě koncem března byla následující. Byl jsem běhat v lese a když jsem se vracel domů, už po minimálně 15 kilometrech, na mně najednou na liduprázdné cestě najednou někdo volá "Ahoj!", rozhlídl jsem se kolem, nikde nikdo, jen ve větvích stromu sedí dva obří mluvící papoušci, odpověděl jsem stejným "Ahoj!" a běžel dál, domů zbývalo už jen kousek, tak to bylo v klidu.

Začalo to asi takto. Žena jela do Brna na týdenní stáž a já jsem zůstal doma s dětma, tedy s těma dvěma staršíma. Nejmladší si ona vzala s sebou. Odjela v neděli odpoledne a já jsem z toho byl rád že je pryč. V neděli byl volejbal a krásně jsme si zahráli s klukama a pak jsme byli v mexické restauraci na čaji, děti se mnou a hrály si tam. Každý den ráno jsem je vozil do šloly a do školky a jezdil jsem do Ústí do práce. V pondělí večer když jsem je zase uložil k spánku, jsem si otevřel počítač a jakože nechodím na facebook, když je žena doma, tak jsem měl nyní volné pole. A k mému velkému podivení jsem tam našel ve zprávách měsíc starý vzkaz. Byl od jedné pacientky z ultrazvuku z Ústí, která mi mimořádně utkvěla v paměti, vypadala jako lesbička, měla na hlavě růžovofialový přeliv a půl hlavy měla vyholenou, byla vážně hustá, extravagantní. Viděl jsem ji tam poprvé už v září, to přisla s tím že ji něco bolí na noze a povídali jsme si jak se jí to stalo, říkala tehdy že dělá do ultimátních zápasů a to mně velmi zaujalo. Pak, po čase, přišla na ultrazvuk znovu a tentorkát na prsa, opět jsme si příjemně povídali a naznačily se snad nějaké good vibrations. No a ona mi potom napsala zprávu, kterou jsem našel až po dalším měsíci, protože na facebook nechodím. Odpověděl jsem hned ve vstřícném duchu a dopadlo to tak, že jsme si smluvili na středu společný oběd. Tyto společné chvíle v restauraci a těch několik následně po tom se mi silně vrylo do duše. Vykládali jsme si o životě jaký máme, a co od něj ještě čekáme a tak podobně. Říkala, že z manželství si odnáší dvě děti, ale že jinak ztratila úplně všechno, rozvádí se. Já jsem na tom vlastně stejně, až na to že se nerozvádím. Odcházeli jsme z oběda, říkám, jestli ji můžu chytit za rameno, její odpověď byla krásná, říkala pěkným hlasem "To víš že jo..." tak jsme šli spolu až k mému autu, musel jsem se už vracet domů a vyzvednout děti ze školky. Líbali jsme se a pak jsme se rozloučili, odcházela... Celou středu a následující dva dny jsme si měnili desítky textových zpráv a já vždycky očekával tu odpověd a byl jsem šťastný když přišla. Ten den potom, už žádná nepřišla, byl jsem zmaten a napsal jsem jí nakonec ještě jednou večer, odpověď tu byla brzy. No bylo mi předem jasné že to skončí tím že si najde někoho jiného, ale upřímně jsem to nečekal tak brzy. Já vážně nemůžu konkurovat někomu, kdo je jí schopen věnovat více času a navíc legálně. Jsem zkrátka starý, hloupý, ženatý chlap. A teď i hodně smutný. Takže můj milý deníčku, tohle bylo v sobotu 12.4. Další záznamy snad budou.