Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Březen 2014

24. března II. díl

25. března 2014 v 11:26 | Dorian-gray |  Historická fakta
Navazuji na včerejší článek. V práci jsem pak skončil kolem půl třetí a jel jsem domů, žena byla nějaká protivná, ale naštěstí jsem měl italštinu a tak jsem jel do města do kavárny na Předměstí a nemusel se na to doma dívat. Odpoledne jsme tak nějak prožili normálně v rodinném kruhu, děti se koupaly, my jsme podepsali daňové přiznání a byli u toho oba trochu protivní. Spát jsem šel kolem desáté, to aby se mi ráno vstávalo dobře. Mimojiné se mi dnes ozval můj kamarád Pavel a psal, že už jest rozveden, jeho pocity že jsou smíšené, ale začínají převažovat pozitiva, je to svobodný člověk.

24. března

24. března 2014 v 10:45 | Dorian-gray |  Historická fakta
Tak a je to tady, rozhodl jsem se psát si deník. Něco takového jsem dělal před patnácti lety a nyní v tom budu pokračovat. Budu zaznamenávat svoje každodenní činnosti a strasti, někdy i skromné slasti. Tak do toho. Dnes jsem vstal v půl šestý, oholil jsem se a vyčistil si mordu. Pak jsem jel do práce, bylo dnes vyjmečně hnusně a dokonce sněžilo a to nejvíce kolem Lanškrouna a Knapálu, no pak jsem dojel do práce, převlíkl jsem se a zjistil si výsledky biopsií z minulého týdne, vše ok dopadlo to podle předpokladů. A tak jsem tu a pracuju, no je teprve 9h. Tak si tak říkám, že vlasně jsem měl radší psát o tom co bylo včera, a shrnutí dnešního dne napsat až zítra... Tak jo.

Včera byla neděle třiadvacátého, zahájil jsem ji v bdělém stavu v jakési chaloupce v Bohdíkově. Měl jsem v sobě 8 brániků a tři kalíšky slivovice, chtělo se mi hrozně spát, kluci tam hráli na kytaru a mě to už po celém dni dost nudilo, hlava mi padala a víčka se klížila. Pak jsem šel spát, vytuhl jsem tedy jako první asi o půl jedné, hoši ještě hráli a veselili se. Vstával jsem v sedm ráno, a nebylo mi zle, pomalu jsme se sebrali a odjeli domů, bral jsem autem ještě trubkáče. U nás doma byli moji rodiče a žena a děti, moc jíst se mi nechtělo, a tak jsem šel místo oběda běhat. Pršelo a bylo dost hnusně, bežel jsem 12 kilometrů a náramně mi to šlo. Pak jsem se doma najed a večer šel na volejbal. No, sešli jsme se tam jen 4 a tak jsme to zase zapíchli a šli do hospody, dal jsem si dva půllitry a dobře jsme povídali o ženách a o životních strastech. Pak jsem šel domů a asi potom spát. Následující události jsou uvedeny v horním odstavci.

Ve stručnosti se vrátím ještě k dvaadvacátému, ale jen stručně. Ráno jsem jel s rodinkou na Rejvíz kde jsme se setkali s mou bývalou kolegyní Marcelkou, dlouho jsme se neviděli a povídali jsme si o všem možném a hlavně o tom cypovi Zdenkovi, jé to je strašný cyp. Byl tam samozřejmě i její muž Peter a taky Simonka dceruška, byli jsme i na obědě a vůbec to bylo vcelku dobré. Odpoledne jsme se vrátili a já se rychle vydal do Bohdíkova na chatku, vzal jsem s sebou dva dvoulitrový bráníky a jakejsi koláč, co mi žena upekla. Na chatičce jsme pili pivo s režisérem, s trubkáčem, s hodinářem a s Richardem, bylo to fajn, hráli na kytáru a zpívali...