Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Září 1998, druhá část

8. srpna 2011 v 19:21 | Dorian-gray |  Historická fakta
Tohle je dosti nudná a místy i dost trapná pasáž, něčemu z toho co tady píšu ani sám nerozumím, už si ty detaily, ty pocity nepamatuju. Nicméně v deníku to zapsáno je, takže tak jak to tam leží a běží, tak jsem to sem dneska odpoledne přeťukal. První tři dny se připravuju na to, jak se omluvím Evě - za co se jí asi tak mám omlouvat? Snad to nějak souviselo s výletem do prahy a s tamní uvolněnou zábavou, fakt nevím. Když konečně přišlo úterý, ten den omluvy podle plánu, tak tam o tom nestojí nic - byl jsem vážně komplikovaná osobnost. A v neposlední řadě mně je tady trapně z některých keců, co píšu, někdy by to chtělo trochu víc pokory synu.


12.9. so
Vzbudil jsem se až asi v devět hodin a nažral jsem se. Odjeli jsme v půl jedenácté na turnaj ve volejbale. Hrálo se ve škole 28. řijna v Tišnově. Byl jsem svědkem nevídané události, Sokol Lomnička totiž poprvé ve své historii zvítězil v zápase (1:1, na body) rozhodl jsem se, že jim půjdu machrovat na trénink ještě tento týden (aby ses neposral). Dojel jsem domů, nažral jsem se a jeli jsme s mamkou do brna na ME juniorů. V zápase o třetí místo vyhráli češi nad polákama tři : dva a byl to boží zápas. Ve finále hráli rusi s frantíkama. Porazili je za dvě hodiny tři nula a byla to velká nuda. Třetí set trval asi hodinu. Vrátil jsem se domů a byl jsem rád, že nemusím jít pařit na Klucaninu, protože pršelo. Dneska jsem velice přemýšlel o Jitce a Evě. Jitku považuju za naprosto skvělýho člověka, který nemá konkurenci široko daleko. Však Evě se budu muset omluvit velice pompézně za věci které jsem se k ní dopstil. A chtěl bych to udělat v úterý večer.

13.9. ne
Vstávám asi v osm hodin ráno. Vůbec se netěším na dnešní zápas. Prší a hráli jsme v tělocvičně. Očekával jsem porážku 0:3, ale nepostavili svýho nejlepšího chlapa a tak jsme po těžkým boji vyhráli 3:1. A já jsem byl dost šťastnej. Celej den jsem potom se jen tak válel a přemýšlel o tom, co asi budu říkat Evě v úterý večer a taky o tom, co bude v pátek v Lomničce. Dokonce jsem se přinutil podívat se na nějaký věci z biologickýho semináře.

14.9. po
Toto je první den ve škole od návratu z Prahy. Vstal jsem dobře naladěn na vlak v 6:25 do Tišnova. Původně jsem chtěl domluvit schůzku s Evou a velice se omlouvat (za co? za co?). Když jsem ji potkal, chovala se neobyčejně pátelsky a já jsem stejně neměl dost odvahy na to, abych ji požádal o to o co jsem chtěl. Odpoledne byl velký okamžik, šel jsem si zaběhat. Asi jen na dvacet minut, ale hlavní byl ten čin. Večer potom na trénink a domů a jako vždycky...

15.9. út
Teprve teď začíná ten pravej kolotoč školního týdne. Jsem tasenej z fyziky a hodnocení bylo nejvyšší možný bodový zisk. Vzhledem k tomu, že jsem členem semináře, jesm dostal poněkud těžší otázku. Sem tam mě hlavou blsekne myšlenka na dnes večer a mou omluvu a přiznání, ale je za čas spolehlivě zapuzena. Odpoledne jsem si byl zase zaběhat asi na třináct minut. Zbytek dne sjem se celkem nudil. Do školy jsem se neučil a celkem jsme nic nedělal, byl to takovej zbytčenej večer. (Kde máš tu omluvu, ha?)

16.9. st
I když jsem nemusel, tak jsem se dneska vzbudil v půl šesté abych mohl znovu blaženě usnout a nechat si zdát boží sen. Pak jsem vstal a šel do školy. dnes to je jen pět hodin. O velké přestávce na čaj a ??? jako jiný školní dny. Dozvěděl jsem se, že můžu přijít v pátek do Lomničky na trénink. dneska jsem nešl běhat, až zase zítra. Večer zase jen na tréninku. Tento týden zas trénoval Milan Horák - je jinej a to skoro znamená, že dobrej trenér. Po škole jsem byl ve sportovkách.

17.9. čt
Narozdíl od včerješka musím dneska stávat už ve čtvrt na šest. Ale dělám to relativně rád, protže se těším na první dvě hodiny ve škole. Je totiž fyzikální seminář. Michal Bednář mě zasedl místo (hajzl) ale stejně to stálo za to. Dnešních osm hodin ve škole bylo opravdu dlouhých osm hodin. Na obědě jsem doslova sežral čtrnáct knedlí, u stolku jsem seděl s Jitkou, Evou a Veronikou - to je společnost! Potom jsem byl s Jitkou venku a povídali jsme si o všem možným. Ujely mi dva vlaky a tak jsem byl doma až v půl čtvrtý. Byl jsem běhat a dal jsem už aji dvakrát abecedu. Trénink jsem už nějak přežil.

18.9. pá
Dnešní den ve škole jsem nějak překlepal a těšil se na večerní sportovní vyžití. Jel jsem do Lomničky přes Tišnov vlakem a potkal jsme ty vyklepaný děcka co šly do prvních tanečních. Byl jsem s Palvem v hospodě a ujel nám autobus. Dojeli jsme stopem. Zjistil jsme že v tom volejbalu jsem tam z těch lepších (to je vůl). Trénink byl dobrej, aspoň do doby než s náma začal hrát ten ožralej opilec. Všechno kazil. Hlavně chuť do hry. Byl jsem docela nasranej jako Pavel a šli jsme do Tišnova pěšky na vlak v 21h a domů.

19.9. so
Ráno vyspávám, chtěl jsem jet do Tišnova na turnaj v deblu, ale zaspal jsem to. Celej den se tak nějak flákám a až pozdě večer, asi tak před devátou jdu na zábavu do sokolovny. Hraje Renovace Rock a to slibuje docela dobrý čoch. Eva se tam baví s nějakým borcem, asi nějakej kamoš z dřívějška. Vůbec jsem nepil. Chtěl jsem jít už o půlnoci, ale odešel jsem až těsně před druhou.

20.9. ne
Spal jsem akorát těch šest hodin, co jsem si předsevzal. V deset hrajem zápas s Českou. Vyhráli jsme po boji tři jedna, ale já jsem si ani nešáhl na balon. Fonzáč byl nasranej, že jsme dlouho pařili na zábavě. Odpoledne jsem chtěl jet do Rohozca na zápas lomničky, ale vysral jsem se na to. Byl jsem trochu divnej z toho že jsem nehrál. Začíná to být zkouška mojí sportovní výdrže. Těším se do školy a spát jdu asi v jedenáct hodin.

Přečetl to vůbec někdo? No, stejně je to jedno. Tu sobotu devatenáctého byla v sokolovně zábava, zmiňuju se, že jsem nepil. To bylo tehdy varovným příznakem že něco není v pořádku, snažil jsem se tehdy léčit bolest na duši abstinencí - byl to naivní a marný pokus...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Vrátili byste devadesátá léta?

Jasně!
Nikdy!

Komentáře

1 Babe Babe | E-mail | Web | 8. srpna 2011 v 20:41 | Reagovat

Takže jestli to chňápu doře, vy ste se jí neomluvil? :)

2 dorian-gray dorian-gray | 8. srpna 2011 v 20:47 | Reagovat

[1]: no, asi to tak bude, já se jí tehdy asi neomluvil (?!?!), myslíte že to ještě můžu napravit?

3 Večernice Večernice | 9. srpna 2011 v 20:14 | Reagovat

To já se ve svých denících vyznám ještě méně. Oceňuji vaši pečlivost při jejich vedení.
Vrátila jsem se ze "zamilovávací" dovolené, kde jsem se chovala jako prase. Ano. Místo abych se věnovala tomu svému chalánovi, jsem se hned první večer opila s jiným chalánem (opila? pár panáků slivovice a já hned používám výraz "opila"??!?!). Můj chalán žárlil (měl proč?! Sama vlastně nevím...a žena onoho dotyčného taky žárlila). S tím chlapem jsme si úúúžasně pokecali a měl s sebou bezva slivku, takže... Ale muž mě pochválil, že jsem se alespoň odlíčila a osprchovala, než jsem vlezla do stanu. No a zbývající 3 dny jsem onoho muže nemohla vytěsnit ze svých myšlenek. Padli jsme si do oka a nejhorší bylo to, že když za mnou přišel, tak si muž vymyslel, že aktuálně "nemáme čas a musíme řešit podstatné věci" (díky tomu jsme vypadali jako absolutní debilové, že celý den řešíme zítřejší výšlap). Kontaktní údaje jsme si nepředali, byl tam se svojí ženou a dokonce i dcerku mi představil... poslední den jsme si podali ruku (když se nikdo nedíval, byla i pusa na tvář) a řekli "ahoj, zase někdy ahoj".  Zase píšu o sobě! Jsme na tom asi stejně. To já zase starší muže vyhledávala (ale ne takové extrémy jako třeba 90+, to ne), ostatně jednoho mám doma, takže si nemyslím, že jste odepsaný! Vůbec ne! A navíc pokud jste skutečně takový jako Dorian Gray, tak jich musíte mít na každém prstě aspoň 10. A kdyby ne, tak minimálně jedna Večernice na vás myslí...

4 Fabiana Fabiana | E-mail | Web | 10. srpna 2011 v 16:59 | Reagovat

Konečně jsem překonala pálení v očích a dočetla všechny Vaše články, no a rozhodně nelituji. Pořád mě děsí, jaký jsme byl sportovec - já se vydávám běhat tak jednou, dvakrát týdně, pokud vůbec. Běhám ráda, ale vadí mi, když potkám někoho známého a musím zastavit a povídat si, aby mě nepomluvili. Oni jsou totiž mí známí tak trochu svině. Když kolem nich jdu a pozdravím je, ani se na mě nepodívají; když to neudělám, pomluví mě u rodičů a to pak není dobré. Takže chodím většinou běhat až pozdě večer, když jsou všechna ta paka vyvalená u televize. Už se těším na další část vašeho deníku, jsem zvědavá. Alkohol sice není nic moc, ale na bolest na duši obvykle pomůže víc než způsobit si fyzickou bolest. Někdy je lepší se pořádně ožrat.

[2]: Na nápravu není nikdy pozdě, můžete to zkusit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama