Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Pustý virtuální svět

23. srpna 2011 v 22:57 | Dorian-gray |  Historická fakta
Dneska jsem doma. Sedím tu za stolem, jím studenou pizzu z krabice, vedle mně leží můj souputník pes Bedřich, klíží se mi oči a píšu. Po celém dni jsem unavený a ulepený, a jsem tu sám. Děti jsem uložil a naštěstí už spí a neví o světě. Já nespím, o světě vím a to je právě ten problém.


Dnes ráno mně probudil telefon asi něco před pátou, jsem už tak vycvičený, že jsem ho mrštně zvednul už po prvním zazvonění. Volá žena, říká, že jí bolí ledvina, nebo záda, nebo co a v telefonu nevypadala teda vůbec dobře. A jestli prý nevím co dělat, no nějak jsme se domluvili, že se nechá zavézt to nemocnice a pak že se uvidí, děti mezitím svěřila sousedce. Přes den jsme si ještě párkrát telefonovali, říkala, že jí chtějí frknout i.v. antibiotika a nechat si ji tam. Já jsem si odpracoval svých osm hodin, svléklo se přede mnou x žen, mladé, staré, nedělalo to se mnou nic, je mi to jedno - jsem profík. Po šichtě jsem jel domů, cestou mi hrál Rachmaninov a málem jsem u něj usnul. Vracel jsem se abych od sousedky vyzvedl děti, které nám ta dobrá duše strážila celý den od rána až asi do té šesté odpolední, kdy jsem dorazil.

Pak jsem dětičky naložil do auta a jeli jsme do nemocnice, už jí bylo líp, nebo vlastně úplně dobře, četla noviny a ti dva malí hadi tam skákali a dělali bordel. Tak jsem je po čase zase vzal a jeli jsme domů, dal jsem je spát. No předtím, museli samozřejmě jíst, mít pohádku, čistit zuby, dát plínu, najít pyžamo, kurva není lehké být fotrem. Pak jsem si objednal tu pizzu, která mi tu teď stojí studená na pracovním stole, zbývá z ní už jen malá kůrka. Je současnost. Píšu nějaký pytloviny, divím se sám sobě vlastně proč, moje žena usíná na nemocničním pokoji zmámena opiáty, Boglárka někde na pláži milion kilometrů odtud rozdává úsměvy a sere na mně.

Nedávno, lépe řečeno před asi hodinou, jsem se dočetl pozoruhodnou věc. Že prý člověk když se ožení, tak se z něj stane buďto tvor zcela nesobecký, nebo bude nucen žít více než jeden život. Nebo tak nějak. Já jsem se nesobeckým nestal, nemůžu říct, že bych se o to nepokusil, asi jsem se i pokusil, ale nešlo mi to. Jsem zkrátka sobec nevyléčitelný, moje sobeckost je kongenitální a irreverzibilní, někdy latentní, většinou ale zcela manifestní a v záchvatech ojediněle fulminantní až fludroayantní, jak říkáme my vzdělanci. Tak proto se z donucení snažím žít druhý život, a není asi těžké domyslet že to zkouším tady. Tady v umělém vesmíru jedniček a nul... no původně jsem tudle myšlenku chtěl rozvinout dál a dál, ale už je to stokrát omletá písnička a nepřipadá to zajímavé už ani mně samému, tak že to balím a nenapíšu sem radši nic. Prostě nic.

Někdo někde leží a usíná omámen něčím.
Někdo jiný, někde jinde, daleko, si žije po svém a je mu to asi jedno, a asi o tom ani neví.
A ještě někdo jiný zase sedí tady a je mu z toho všeho nějak smutno...

Tenhle článek je děs, Bedřich si líže packy a čeká až ho venzmu ven,
jdu...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lady Intrikánka Lady Intrikánka | Web | 23. srpna 2011 v 23:07 | Reagovat

Poslední kůrka z pizzy je vždycky ten nejlepší kousek, já to tak beru, zkus to taky .)
Ženě přeji brzké uzdravení.

2 dorian-gray dorian-gray | 23. srpna 2011 v 23:09 | Reagovat

[1]: tak si pro ni pojď, já už to nemůžu ani cejtit

3 sweet-breeze sweet-breeze | Web | 23. srpna 2011 v 23:19 | Reagovat

Hlavně ať se žena brzo uzdraví ;)

4 Babe Babe | E-mail | Web | 23. srpna 2011 v 23:53 | Reagovat

Omlouvám se, ale ta třetí možnost v anketě se zmáčkla sama, aniž bych o tom přemýšlelo :).

5 Alisa Alisa | Web | 24. srpna 2011 v 22:06 | Reagovat

Súcitím s vašou ženou . Dúfam, že jej je lepšie . :-) Tiež si ma dnes chceli nechať v nemocnici, ale akosi sa mi nechcelo znášať tie škaredé keci .

Hej, a každý človek je sebecký . Kto tvrdí, že nie je, klame .

6 Fabiana Fabiana | E-mail | Web | 28. srpna 2011 v 14:41 | Reagovat

Jak říká Alisa, každý je sobecký - každý v něčem jiném a nějak jinak. Tudíž se nikdo nemůže stát absolutně nesobeckým. Ani já.

7 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 30. srpna 2011 v 15:07 | Reagovat

Dala bych si pizzu. :-D

8 babička Lála babička Lála | 1. září 2011 v 11:11 | Reagovat

tohle je první článek, co jsem tu četl, jsem tu tak nějak náhodou odkazem z dejvický júlije...
tak kámo, já už mám čtvrtý gumy (což je sebeklam, protože jsou vlastně pátý, protože ty první mi nasadili hned po narození a měl jsem je do 9, ale když má člověk u věku jako první čtyřku, tak to prostě nějak svádí říct, že jsou čtvrtý), a můžu tě ujistit, že :
bude jen hůř !!!
zkus si užít ty chvíle, co večer vyprávíš pohádky, uteče to jak voda a za deset let pochopíš, proč ti to píšu.
měj se fajn, zase někdy sem kouknu.
bL.

9 Monica Otmili Monica Otmili | Web | 30. září 2011 v 15:13 | Reagovat

Táta zas tvrdí, že oženit se byla největší chyba  a naši půjdou asi brzo od sebe...

Uzdravení tvojí ženě přeju. :)

10 Večernice Večernice | 5. října 2011 v 18:24 | Reagovat

Vzhledem k tomu, že na článek reaguju dost pozdě, tak už je třeba všechno jinak, takže nevím, zda má cenu se k tomu vyjadřovat. Ale stejně to udělám:
Tohle je prostě už úděl manželství, sdílet dobré i zlé. Líbí se mi, jak spolu s pejskem držíte pohromadě. Rovněž oceňuji i vlastnosti otcovské, jak jste se chopil iniciativy. Držím palce!

11 Lio3 Lio3 | E-mail | Web | 15. října 2011 v 4:27 | Reagovat

Moc pěkné!

12 oruska1 oruska1 | E-mail | Web | 15. října 2011 v 4:31 | Reagovat

Nějak mi začíná být sympatická!

13 FingoI FingoI | E-mail | Web | 15. října 2011 v 4:35 | Reagovat

Hezký!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama