Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Koště, práh a prach

2. srpna 2011 v 22:44 | Dorian-gray |  Ostatní
Nedávno, když jsem se vracel z práce domů, bylo to někdy minulý týden, když jsem se vracel domů do mého smradlavého bytu v tomhle středně velikém, malém městě, mně zastavila na schodech jakási baba. Jakási sousedka to byla. A spustila "Bla, bla, bla, pane doktore, víte že v tomhle domě se musí uklízet?", nezmohl jsem se na nic jiného než na "Aha.", pak jsem řekl, že jsem nemohl poklízet společné prostory, neboť jsem se zde posledních čtrnáct dní nezdržoval, odcházel jsem ke svým dveřím a myslel jsem si něco jako "Di do prdele.". Bydlím tu přes pracovní týden už necelého půl roku, za tu dobu jsem ani jednou nevytřel podlahu na chodbě, nevyleštil sklo na vchodových dveřích a nezametl ve sklepě. Celou tu dobu si také marně snažím zamést před svým vlastím, pomyslným, prahem... také neúspěšně.


Předevčírem jsme byli s režisérem, jeho bráchou a jedním podsaditým niemandem hrát plážový volejbal na hřišti poblíž stadionu ve městě mého trvalého bydliště. Režisér hrál se mnou a šlo mu to jako by byl po mrtvici, vůbec se nehýbal a vymlouval se na to že ho bolí záda, a mně to šlo podobně. Prohráli jsme tři jedna a mně to strašně hnětlo. Ne že bych vůbec nesnesl fakt porážky, ale hráli jsme vážně špatně a dělali blbé chyby, a ty dva, toho jeho bráchu a toho druhýho bembelína jsme byli zvyklí porážet snadno. Byl jsem nabručenej a bylo to na mně vidět. Toto píšu jen jako úvod k tomu, že potom jsme šli do hospody, ano opět. Tentokrát jsem tam tak seděl a pil kokakolu, protože jsem byl vozem. Pivo už mi v poslední době leze krkem, v poslední době jsem jich vypil strašně moc, naposledy v sobotu asi sedm. Mimochodem jsem i díky tomu udělal váhový rekord 84,5 kg, což je nežádoucí. Ale toto všechno píšu jen proto abych se dostal k podstatě.

U toho hospodského stolu seděl napříč přes stůl chlapík, ktrého jsem neznal, byl starší, tak kolem pětačtyřiceti, zajímavého zjevu. Měl stejné křestní jméno jako já (taky dorian :-) ). Ostatní kluci ho zjevně dobře znali a vykládali si s ním o minulých časech, ne příliš dávno minulých. V mezidobí si dělali srandu ze mně a z rejži, jak jsme to dneska projeli a jak jsem bručel. Nicméně ten chlapík říkal, že den před vánocema vloni, nebo předloni mu doma přišli na nevěru. Nějak potom nevěděl co s tím, nevěděl se kterou ženskou má žít, či co. Odpověď se zdá jednoduchá, já bych doporučoval vybodnout se na ně na všechny, ale on to prostě chtěl asi řešit nějak jinak a tak si řekl, že se půjde projít. Odjel na Kypr a šel pěšky z jedné strany na druhou a snažil se klesnout až na dno své duše. Snažil se porozumnět sám sobě a snad si nějak zamést před svým prahem (proto ten zdlouhavý úvod). Pak taky říkal, že se zavezl do jižního Španělska do Granady a vydal se pěšky do Santiaga de Compostela, prozměnu taky pěšky a šel to tři týdny a s nikým se téměř nebavil, protože neuměl dobře španělsky. Dříve prý chlapík dělal různé adrenalinové věci a kdovíco, nevím přesně, nezmiňoval se do detailů, ale myslel tím, že všechno bylo stejně marné a bylo to jen únikem sám před sebou. No a potom prý objevil kouzlo chození pěšky na dlouhé vzdálenosti a cosi tím našel, hodlá v tom pokračovat do budoucna. Je pravdou, že když člověk jde, tak nepotřebuje nic, občas se nají a napije, a občas cca jednou denně se někde vyspí. Je jedno kde, u cesty, na poli, kdekoliv. Zjistí náhle, jak málo věcí on skutečně nezbytně potřebuje, snad uvidí, v jakém divném světě tady všichni žijeme, obklopeni majetky a různými krámy. Tomuto vypravování, které vyplynulo z naší diskuse za hospodským stolem jsem příliš do detailů nerozumněl, ale minimálně to bylo něco neotřelého a dobře se to poslouchalo. Vzpomněl jsem, jak jsme kdysi, blahé paměti, se ženou taky takto cestovali, sedli jsme tehdy na kolo a jeli a jeli, jeli jsme třicet pět dní, než jsme se vrátili domů a svět byl náš a byli jsme nesmírně svobodní... je to dávno.

Celé tohle píšu, abych se dostal k postatě. Během naší první cesty v roce 2003 jsme nasedli na kolo ve městě Šaľa na Slovensku a vydali se na jih, na hraničním předchodu v Komárně se nám celníci vysmáli, když jsme jim řekli, že jedeme k Balatonu (tehdy se ještě ukazovaly pasy), nakonec jsme tam dojeli ještě ten den, bylo to tehdy přes 170km. A jedno z posledních měst na cestě byl jakýsi Veszprém (sídlo Pannon Egyetem, pannonské univerzity). Původně naše cesta směřovala jen k Balatonu, ale líbilo se nám a tak jsme se pak rozjeli dál až do Terstu, a pak ještě dál a dál. Ale celé tohle sem mastím jen proto, abych uvedl věc která mně dnes zajímá.

Pannonskou univerzitu ve Veszprému studuje jakási B. Dudás. Člověk který je touto dobou, nedá se nic dělat, částečně proti mé vůli a částečně v souladu s ní, nastěhován v mé hlavě. Dnes se mi podařilo konečně ji vypátrat na facebooku. Malou oklikou jsem ji, už ve fázi zoufalého hledání, našel mezi přáteli jkési Anny z Omsku, ale to je jedno. Zkrátka jsem této slečně se srandovním jménem Boglárka Dudás potřeboval napsat nějakou zprávu na rozloučení, nějaké vysvětlení a nějaké lichotky, které jsem nemohl vyslovit dříve. A napsal jsem jí pordobně. Teď ji konečně nepotřebuji dál otravovat, teď mám konečně pořádek ve svých věcech, teď tu mám konečně zametené, teď je můj pomyslný dluh sám sobě a snad i k ní splacen. Teď jsem snad všechno uvedl na pravou míru. Teď, díky tomu, se mi snad podaří ji vystěhovat, vyhnat, vystrnadit, vykopnout ji z mého mozku, a ze srdce snad taky, snad se mi podaří aby mi nekradla každou myšlenku a nerezervovala si ji pro sebe, snad dosáhnu zase toho, že když jsem se svou ženu tak vidím ji, snad časem zapomenu na její úsměv, na její pohyby, na její něco, co nelze popsat slovy, na něco co mně dojímá a rozradostňuje a nutí plakat do polštáře a smát se zároveň.

Snad se to někdy potom upraví
Protože tahle kapitola je u konce...

...ale co budu potom dělat??

Neznáte někdo zaručený způsob jak se zamilovat do vlastní ženy?
??
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 julie julie | Web | 2. srpna 2011 v 23:07 | Reagovat

prázdnotou uvnitř mne byl jsem až zdrcen
tak jsem si na hrudník pod levý prs
přitiskl konzervu s hovězím srdcem
a obsah protlačil přes žebra skrz

co bych mohl od sebe jinýho čekat
že se tam nevejde hloupejch pár deka
třeba pět plechovek nacpu tam hravě
to ani neřiká, co nosim v hlavě
/

nerozumím mužům, co chodí daleko, ani těm, co do mozku si zvou cizí ženy a už ne vůbec těm ostatním. a pokud vám tu rad někdo dám, rozdělte se o ni se mnou, makám na něčem podobným už nějakej pátek...

2 julie julie | Web | 2. srpna 2011 v 23:08 | Reagovat

kurvafix Vladimíre, pokus číslo dva, písmenka na správném místě:" pokud vám tu radu někdo dá"

3 Janah Janah | Web | 2. srpna 2011 v 23:44 | Reagovat

Dokud/pokud tě ta druhá neodkáže do patřičných míst, bude tě tvoje manželka vším jenom štvát.

4 dorian-gray dorian-gray | 2. srpna 2011 v 23:52 | Reagovat

[2]: jakmile se to dozvím, tak dám určitě vědět - takže nikdy..hmm

[3]: to jako že mně má poslat do řiti? To už asi ani nebude třeba.
-----
Dále vážně nerozumím tomu, proč by mně měla manželka štvát, my spolu vycházíme dobře a máme se rádi, vůbec to nezávisí na tom jestli mně nějaká Bogy někam pošle, nebo nepošle. Budoucnost našeho manželství máme v rukou já a moje žena, nikoliv nějaká v turecku žijící maďarka.

5 Alisa Alisa | Web | 2. srpna 2011 v 23:58 | Reagovat

Prečo zamilovať ? Nestačí "mať rád" a "vychádzať" ? Čo prináša zamilovanosť ?

6 dorian-gray dorian-gray | 3. srpna 2011 v 0:02 | Reagovat

[5]: ale jo, ale mít rádi, to my se máme. A vycházet, to spolu taky vycházíme. Ale vycházím i se svým šéfem a to ho zrovna nemiluju. A co přináší zamilovanost? Vím já snad????

7 Alisa Alisa | Web | 3. srpna 2011 v 0:17 | Reagovat

[6]: Keď si si niekoho k sebe "priviazal", asi si vedel, prečo to robíš . Sám by si mal vedieť, čo ti stačí . Mne napríklad toto príde dostatočné množstvo toho, čo od vzťahu čakám a všetko navyše je rušivý element .

8 dorian-gray dorian-gray | 3. srpna 2011 v 15:47 | Reagovat

[7]: to je všechno hezké, umět si to zdůvodnit, vědět co dělám a proč, jít za nějakým cílem -- jéénže já "ani k stáru ani k stáru ani k stáru, nemám o životě páru nemám páru" stále nacházím nová překvapení a toto je jedno z nich

9 Večernice Večernice | Web | 3. srpna 2011 v 17:23 | Reagovat

[8]: Vy jste starý? Nějak jsem si nevšimla...:)
Jinak k té zamilovanosti do vlastního protějšku... právě proto odjíždíme s mužem na dovolenou do hor. Všichni jezdí k moři (my tam teda taky byli, ale já z povinnosti, protože nesnáším ležení na pláži, čučení doblba a obklopení turisty, kteří leží celý den na pláži jako vyvržení vorvani ), jen my jedeme lozit po skalách. Jedeme sami, bez dítek a nepotřebných věcí, jen tak. Takhle jsme se do sebe kdysi zamilovali, snad zamilovaní ještě pořád jsme a jedeme tu naši "lásku" utužovat. Až se vrátíme, tak se ozvu a popíšu účinky.

10 dorian-gray dorian-gray | 3. srpna 2011 v 23:08 | Reagovat

[9]: no úplně starý ještě nejsem, jen se mi hodil ten verš. Z role vyvržného vorvaně jsem měl taky docela obavy ale nakonec jsem ji zvládl myslím bravurně, dá se to vydržet, jen musíte odvrhnout předsudky, a musíte mít pivo zdarma. Ach kéž bychom mohli všichni prožít znovu chvíle kdy jsme byli zamilovaní, držím vám palce, doufám že se budete mít nádherně...

11 Alisa Alisa | Web | 3. srpna 2011 v 23:13 | Reagovat

[8]: Hovorí sa tomu výhovorky .

12 dorian-gray dorian-gray | 4. srpna 2011 v 15:25 | Reagovat

[11]: vy, zdá se, máte na život jasný recept, jednoduchý návod na štěstí, který asi funguje pro všechny lidi ve všech situacích --- jaký je? jaký je? Zkuste mi napsat - pro co se vyplatí žít? A jak to udělat?

13 Alisa Alisa | 4. srpna 2011 v 21:27 | Reagovat

Nerada bývam zatlačená do tejto pozície . Neviem, čo chcete, aby som napísala . Patetické keci, že sama nie som šťastná a že sa vždy nájde niečo, prečo sa oplatí žiť ? Pokiaľ nemáte v pláne samovraždu, asi sám viete, pre koho sa to oplatí .

14 dorian-gray dorian-gray | 4. srpna 2011 v 22:14 | Reagovat

Máte pravdu, odpovědi na tu otázku je nejlepší se vyhnout. Já vám, přiznám se celou dobu moc nerozumím, není mi jasné, co mi vlastně chcete říct. Svět je všude kolem nás a my ho musíme vnímat a pokud nebudeme činit zlo naším blízkým tak můžeme dělat cokoliv, protože kdy jindy než nyní. Samovraždu v plánu nemám a neměl jsem nikdy ... ale to že s někým žiju ještě není zárukou toho, že se o oplatí (proto předtím ty kecy o lásce)

15 dorian-gray dorian-gray | 4. srpna 2011 v 22:15 | Reagovat

[14]: to je jako reakce na č. 13.

16 Alisa Alisa | Web | 5. srpna 2011 v 0:07 | Reagovat

[14]: Potom už existuje iba možnosť nájsť si niečo, čo za to stojí . Nikoho nenahováram k nevere, ale city si človek nevyčaruje .

17 Janah Janah | Web | 6. srpna 2011 v 22:53 | Reagovat

[4]: Ad 3+ pozn. pod čarou + ostatní komenty

Aha, už začínám chápat... Nejsou experimenty na lidech zakázaný? :D ;-)

18 Vendy Vendy | Web | 7. srpna 2011 v 13:24 | Reagovat

Problém je v tom, že i kdyby jsi svou ženu vyměnil za onu dívku (ženu č.2), tak ta druhá by se ti za chvíli taky omrzela. Nebo zlhostejněla.
Protože zamilovanost je jen krátkodobý požár a celoživotní zamilovanost neexistuje. Chceš říct, že máš svou ženu rád jako svého šéfa? Nebo jako svého psa? Nebo jako pivo? V tom vašem vztahu není nic víc? A co tvá žena? Dívá se na to podobně, nebo by byla šokovaná, kdyby tohle četla?
(To není rýpání, nikoho nekritizuju, ani neshazuju, to jsou jen věcné otázky..)
Osobně si myslím,že dobrý vztah mezi manželi není jen v zamilovanosti.

19 dorian-gray dorian-gray | 7. srpna 2011 v 15:52 | Reagovat

[17]: jsou nemorální ale ne zakázaný

[18]: Jenže já jsem ani na chvliku neuvažoval o tom že bych svou ženu vyměnil. A to přesně z důvodu který jsi uvedla, a taky z jiných důvodů. V té zamilovanosti máš pravdu a je to bohužel tak. Jinak musím říct, že ženu mám daleko radši než šéfa, psa i pivo dohromady. Ačkoliv pivo mně na rozdíl od ženy nikdy nesere. V našem vztahu je toho hodně moc a taky hodně bolesti a ponížení ale taky hodně krásného stejně jako v jiných vztazích. Kdyby tohle četla, bylo by zle - já tady vylívám svoji duši, píšu věci tak jak je cítím, a pomáhá mi to ... ale není to čtení pro manželku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama