Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Bogey

28. července 2011 v 20:47 | Dorian-gray |  Historická fakta
Už jsem dva měsíce nenapsal článek, a vím taky přesně proč. Byl jsem totiž v mezidobí mentálně značně vyschlý a vyčpělý, tvářil jsem se spokojeně a vezl se na dobré vlně příznivého osudu. Na počátku června jsem sice procházel těžkými psychickými mukami díky vidině blížící se zkoušky z radiologie, byli jsme také na večírku u našeho šéfa v jeho malém hangáru, následně jsem dlel spokojeně s rodinou ve dnech mého studijního volna. Pak přišel onen slavný den a já jsem udělal tu pojebanou atestaci s pochvalou. Pak jsem měl narozeniny a lidé mi přáli a nosili mi dary. Pak mně žena dala překvapení největší, uspořádala oslavu, kam tajně pozvala moje staré kamarády ze studií, a bylo to skvělé. Krátce předtím jsme byli na Slovensku a prozměnu jsme slavili (zas něčí narozeniny) atd... A krátce potom jsme byli na dovolené v Turecku. Celou tu dobu jsem se měl tak jaksi příjemně a dobře, nic mně netížilo, ale ani nic neinspirovalo, nic mně nebolelo, ale taky nic nedovedlo rozbouřit mou nepokojnou duši...
...až do chvíle, kdy jsem najednou...
...takhle za teplého večera u baru...
...při moři...
...spatřil Bogey.


Od té doby mně přestaly definitivně zajímat ženy, moje myšlenky jsou totiž rezervovány jediné osobě. Vlastně se to neseběhlo takhle naráz, začalo to postupně. Když jsem ji viděl poprvé, málem jsem si jí ani nevšiml, podruhé už jsem si všiml a v hlavě mi zaznělo: "hm", potřetí mi už zaznělo asi toto: "hmmmm.....", počtvrté mi zaznělo přibližně něco jako snad tohle: "Wooow!!" a popáté mi už bylo jasné, že v tom zase lítám.

Jednoho večera jsme měli možnost si chvilku povídat, blekotal jsem nějaké nesmysly a musel jsem vypadat jako úplný blb. Nebylo to zas tak jednoduché, konverzace musela být vedena v angličtině, páč já neumím maďarsky a ona neumí česky, a s němčinou to také není ono. No a vyjádřit se obratně a pohotově v cizím jazyce mi moc dobře nejde a nedejbože, když se snažím být snad vtipný. Měl jsem strach aby na mně úplně nezanevřela, nedlouho potom jsem vydobyl další společnou chvilku a o něčem jsme si povídali, bylo to krásné a nemohl jsem věřit jaké mám štěstí, že můžu sedět vedle tak krásné ženy. Když jsem byl o samotě, nebo někde jinde s kýmkoliv, moje myšlenky směřovaly jen k ní a v hlavě se mi točil tibetský modlitební váleček s textem: "Ty jsi tak krásná, ty jsi tak krásná...". Tak jsme tam seděli vedle sebe a byla jasná, dvaatřicetistupňová, teplá, dusná, turecká, červencová noc. Nemohli jsme spolu být déle, musel jsem se také věnovat mé vlastní ženě a odtrhnout se na nějakou podstatnou chvíli bylo dost problematické. Tak jsme se v té temné turecké noci museli rozloučit. V návalu upřímnosti a vědom si jedinečnosti okamžiku jsme ji vzal jemně za rameno a pošeptal jí větu, která mi v hlavě hrála už několik dní: "You are a beautiful woman...". Můj osud byl zpečetěn.

Komentář: Asi vypadám jako velký nevěrník, ale nutno dodat že samozřejmě k ničemu nedošlo. A také že se dějí věci, které nejsou naprosto řiditelné vůlí, a tohle je jedna z nich, všichni jsme hříčkami v rukou našich chemických mediátorů, různých acetylcholinů, dopaminů, serotoninů a jiných sraček, kterými je nasáklý náš mozek. Situace, do které jsem se dostal je zcela nezaviněná a ani nevím jak bude pokračovat, jsem vláčen nějakou vyšší silou. Konec komentáře.

Poté už jsem nikdy neměl dostatek času a štěstí, abychom se mohli zase sami setkat, viděli jsme se několikrát, ale zkrátka to nebylo možné, hlavně proto že jsem byl ženatý chlap na prázdninách s rodinou. Strašně mně to hnětlo, a byl jsem velice smutný, bylo to na mně i vidět. Upíjel jsem se pivem, někdy vodkou, bylo to zadarmo... Bloumal jsem a nemluvil, hlavu jsem měl obsazenou. V jeden okamžik jsme se museli rozloučit, lehce jsme se objali, "It was nice to meet you.". Otočili jsme se a šli. Tajně jsem načmáral na kus papíru svoje nějaké kontaktní údaje a ještě na poslední chvíli jsem jí to strčil za tričko (ten papír) když kdesi tančila. Co s tím papírem asi udělala? Nejspíš ho asi vyhodila. Pak jsme jeli domů.

Nyní tu sedím zamyšleně ve svém smradlavém bytě ve svém novém městě, zítra jdu do práce, pak k rodičům, pak se ženou na jednu oslavu (všichni se rozhodli mít třicítku zrovna letos), mám plnou hlavu myšlenek na ni (vlastně má rozkošné maďarské jméno - Boglárka - to je veselé že?), cítím, že trochu žiju a jsem svým způsobem šťastný...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bad Girl Bad Girl | 28. července 2011 v 21:10 | Reagovat

K Anketě - No ANO !
No ... ehm ... jako žena ... ehm ... dívka ... nebo spíš ... malý dětsko  , musím říct , že nevím co napsat .
Tak každý se potřebuje od městského ruchu nějak odreagovat , musí okusit něco nového a někoho nového poznat , seznámit se . Toto bylo nevinné a myslím , že to hanba není . Působí ten komentář divně , že ? :-D

2 Ell-e Ell-e | Web | 28. července 2011 v 21:14 | Reagovat

No.. Nevím, co k tomu říct.. Je to hezký, když tě někdo takhle dokáže okouzlit a s přihlédnutím k tvé ženě je radost číst, že jsi s tou tvou Maďarskou vílou nic neměl.. :) A abych byla upřímná, tak vlastně možná doufám, že ten papír někam vyhodila a už se ti neozve, protože na jednu stranu na ní budeš mít tyhle hezký mořský vzpomínky, z kterých jsi teď spokojeně živ, a nic víc. A i to má svoje kouzlo, ne?:)

3 dorian-gray dorian-gray | 28. července 2011 v 21:25 | Reagovat

[1]: Díky, poznávat lidi je fajn, je to možná lepší než poznávat místa, nebo věci. Komentář není divný, potěšil mně...

[2]: Nejspíš se asi fakt neozve, měla tam nějaký vlastní život, do kterého já nevidím, ale pravdou je že já teď strašně chci aby se mi ozvala...

4 Ell-e Ell-e | Web | 28. července 2011 v 21:31 | Reagovat

[3]: Na jednu stranu to fakt chápu, ona je (určitě) hezkým vytržením z běžnýho života..  Tak.. uvidíš no :)

5 puppup puppup | Web | 28. července 2011 v 21:31 | Reagovat

No, chudák manželka, ale ona má beztak také určitě choutky na jiné :-) Když k ničemu nedošlo, je to ok. Jen nechápu ten povrchní podtext - ta žena byla krásná, a jen proto jsi na ni pořád musel myslet, místo toho aby sis vážil i jiných hodnot tvé manželky?

6 matanov matanov | Web | 28. července 2011 v 21:42 | Reagovat

Připomíná mi to film "Ztraceno v překladu".
"muky" jako "městy", ale to je fuk... toho si všimnou jen magoři (alias odborníci) a zbytek textu je úchvatný (třeba tibetský modlitební váleček), tek co, že.
Chemii nelze zcela popřít, s tím asi těžko něco naděláme (marně se snažím přijít na to, proč, zdá se, nedovedu být nezamilovaná).

7 dorian-gray dorian-gray | 28. července 2011 v 21:44 | Reagovat

[5]: jasně že to je nesmírně povrchní, když mám zamotanou hlavu tak se vůbec nezabývám těmi bezesporu kvalitními a hodnotmi lidskými vlastnostmi mé ženy (a hodně jich je). Je to povrchnost nejpovrchnější, neřízené, spontánní okouzlení v němž není ani kapka nějakého rozumu. Když se usměje tak padám na zadek a naprosto nechápu důvody proč, ale je to tak...

8 dorian-gray dorian-gray | 28. července 2011 v 21:53 | Reagovat

[6]: ztraceno v překladu jsem neviděl - měl bych?
Muky, muky, to jako že jedno město, jedno muko? Nějak mi to nesedí, ale teorii k tomu moc neznám.
S tou chemií opravdu chci jen zdůvodnit proč si člověk některé věci prostě nemůže vybrat, nýbrž jsou mu dány...

9 Janah Janah | Web | 29. července 2011 v 0:14 | Reagovat

[3]: ad 2 Myslím, že ani nechceš, aby se ti ozvala, takhle je krásný přelud, iluze o ženě a lásce, až byste se blíž poznali, dřív nebo později bys o tohle všechno přišel...

10 Nobody Nobody | Web | 29. července 2011 v 17:26 | Reagovat

Možná se ozve a možná se posunete někam, kde nebudou jen lichotivý věty. A možná se to stane i víckrát. A možná to bude trvat tak dlouho, že už pro tebe nebude ta tajemná krásná a neznámá. A pak tě to pravděpodobně přejde a budeš litovat. Takže: Doufáš, že to číslo ztratila? :)

11 dorian-gray dorian-gray | 29. července 2011 v 19:35 | Reagovat

[10 a 9] Ne, doufám že se mi ozve, protože jí chci ještě něco říct. Ale asi vím, že se už neozve, měla na to od úterka času dost... nikdy se už vidět nebudeme tak jako tak... já jí stejně nemám co nabídnout. Jen bych jí chtěl ještě naposledy pozdravit, třeba jen písemně...

12 Večernice Večernice | 30. července 2011 v 14:30 | Reagovat

Vy milujete situace, kdy musíte (něco) předstírat? tak pro vás mám bezva zprávu: byla jsem nucena zase něco předstírat. A taky se obratně vyjadřovat v jazyce cizím (italském). Šéf mého muže nás pozval k sobě do bytu na večeři (v ČR). Míchaly se tu dva jazyky a nejčastější věta mnou vyslovená byla k mému muži: "Prosím tě, jak se to řekne italsky...?", což mě nesmírně sralo. Ale což. Šéfík se zase ptal mého muže "jAk se to řekne čésky?", když chtěl něco říct mně. No a pak nám ten šéfík udělal kávu. Prý speciální arabskou (či jakou). Nyní si tipněte, co jsme dostali na stůl?  Tipujte. Nevíte? Ten sajrajt z kávovaru, co z toho teče, když se to očišťuje. V domnění, že pijeme tu úúúžasně drahou, skvělou, vyjímečnou, neodolatelnou a přívlastky opletenou kávu, jsme to do sebe klopili (já a muž). Taky se nám šéfík svěřil, že má nový kávovar a že tu kávu dělá asi tak podruhé. Naštěstí to bylo velikosti pikola, takže se to ještě dalo vypít(ale blejt se z toho chtělo nehorázně). Druhý den se přihnal s omluvou, že to byl sajrajt. Koupil nám bonboniéru. Skoro se bojím ji otevřít. Chystám se to popsat u sebe na blogu, až bude čas.
Jinak teda se musím přiznat, že já sama jsem to číslo, co mi bylo prostrčeno rukou letos v létě na naší dovolené, vyhodila. Nechtěla jsem, aby ho někde našel muž a taky jsem nechtěla komplikovat život všem okolo (stačí, že ho komplikuju sobě). Ale třeba budete mít štěstí a Boglárka ozve! (držím pěsti)
PS: K anketě: No ANO!!!

13 lenny lenny | Web | 1. srpna 2011 v 19:15 | Reagovat

Já tu asi budu jediná za rýpala, ale mě to nepřijde jako láska, ale jako nadrženost, popřípadě romantické zalíbení. A nepřijde mi to vůbec fér vůči tvé ženě, i když "k ničemu nedošlo", protože podle mě to i tak došlo až dost. Teda pokud nemáte se ženou jasně daný, že ten váš vztah je volnější a že tohle je vlastně v pořádku. Ale to je fakt jenom můj pohled, nenech si brát radost, pokud jsi ji v tom zážitku našel.

14 dorian-gray dorian-gray | Web | 1. srpna 2011 v 19:39 | Reagovat

[12]: myslím že to číslo vyhodila, a myslím že to udělala ze stejného důvodu jako vy

[13]: bravo, málo kdo má odvahu nepochlebovat. Když to teď po sobě čtu, tak vypadám vážně jako hajzl. Ale pár slov na mou obhajobu: o nadrženost se v žádném případě nejedná, sex vůbec v tomto nehraje roli. Bogey není žádná umělohmotná kráska z titulní strany časopisu, ale má v sobě něco, něco zvláštního... no je zkrátka úžasná. K ženě se snažím chovat fér jak jen to jde, proto taky nepřesahuju jisté meze toho co považuju za špatné, s Bogey jsem si skutečně jen vykládal... Obraz ideálního soužití manželů tohle není, ale ten se ale v pozemském životě stejně nevyskytuje.

15 Vlaďka Vlaďka | 20. října 2011 v 22:32 | Reagovat

jediné, co mě po přečtení tohoto článku napadá, je kastrace - medicínsky vzdělanému člověku jistě netřeba osvětlovat, jak moc by se milému Dorianovi ulevilo a ještě více jeho ženě a dětem, možná i dalším lidem v okolí ;-) nakonec, když nejde o sex, tak kde to vázne? v tomhle rozpoložení to se ženou asi taky není úplně uspokojující , tak proč váhat :-P čím dřív, tím líp ;-)

16 dorian-gray dorian-gray | Web | 20. října 2011 v 22:49 | Reagovat

[15]: ??? nerozumím vám, byla jste někdy zamilovaná? chodila jste někdy s někým? více než rok dva? deset? mluví z vás nesmírná naivita, vykastrovat se nechte sama!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama