Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Schizofrenní novinka z pátého května

5. května 2011 v 17:57 | Dorian-gray
Sedím za špinavým stolem v mém smradlavém bytě,
sedím tu za oknem jen v kalhotech a jsem v loji,
kolem rozházené oblečení, papíry a nějaké odpadky,
tak tu za tím stolem jsem a budoucnosti se bojim...


Jak jsem už uvedl v nadpise, mám nějakou novinku. Áno, ačkoliv jsem to věděl a tušil již o pár dní dříve, tak dnes se mi dostalo platného potvrzení stavu věcí. Tím mám namysli ultrazvukové zobrazení tlukoucího lidského srdce, svalu o velikosti sotva několika milimetrů. Svalu, který patří mému třetímu dítěti.

Tákže v tomto opět sebestředném článku budu rozebírat jak k tomu došlo, a jaké jsou toho důsledky. To abych si pro další časy pamatoval jaké to bylo v tomto neblahém jaře roku jedenáctého. A také aby i ostatní vidělí, jak že se já tím životem mastím a jaký jsem bídný, nedokonalý tvor. Tak aby bylo jasno, období asi od poloviny března a téměř celý duben jsem prožil v opakovaných konfliktech s manželkou, tuhle kvůli vysavači, tuhle kvůli tomu, že jsem napsal nějaký rádoby odborný názor na reiki jedné začínající novinářce, tuhle kvůli tomu, že nezvládám svoje základní povinnosti, a taky kvůli tomu "a co jsou moje povinnosti stanovuješ ty, že?", a pak taky kvůli tamtomu a onomu. A řeknu, že to bylo vážně odporné a nechutné. No a pak tedy došlo i na "Tak myslím že je s náma konec.". Jo a na slzy taky došlo. Nu a potom došlo na dělení majetku, toho našeho nezměrného. V těchto situacích se většinou řítím heslem "Všechno si nech, jen už mně dej pokoj.". No a nakonec došlo k tomu, že jsme se usmířili, už ani nevím jak, ale jestli to znáte, tak víte, že ono je to stejně pokaždé to samé. Takže jako dosud vždy, jsme opět vytrvali při sobě.

Jeli jsme náš ještě chatrný, nově vyztužený, pochroumaný a tolika urážkami a nechutnostmi prolezlý vztah rehabilitovat na víkendovou velikonoční dovolenou na jižní moravě. Jako jednu z prvních věcí, když jsme se ubytovali na hotelovém pokoji, jsem slyšel asi tohle : "Chlapečku a už mi asi dva dni mešká menštruácia.", bylo to na zelený čtvrtek, přesně na den 1978 let od poslední večeře. A asi i v té chvíli. A země se zachvěla. Probleskl mi hlavou ten okamžik, pamatuji si to jako dnes. Bylo to v posteli mých rodičů, dříve postel patřila mně a dostal jsem ji ještě jako mladík, když jsem toužil po velkém místě na válení, stála v mém bývalém dětském pokoji v bytě kde jsem prožil větší část svého mládí a dětství, ve městě kde jsem vyrůstal a které jsem později opustil. Napadá mně, že podle mechanismu události by se potomek mohl jmenovat René *.

K té schizofrenii. Nacházíme se nyní v situaci vysoce nestabilní a nejisté. Jsme sice momentálně se ženou nelepší kámoši opět, jenže se tohle řídí pravidlem "Mír až do přístí války.". Kdykoliv se to může posrat, to mi potrvdí každý, kdo má nějaké zkušenosti s nimi (s ženami). Moje situace je nyní taková, že pracuji a přes týden bydlím v městě 122km od domova, práce je zde taková zajímavá, dobře placená, nicméně podpisem jistých "výhodnch smluv" jsem zde uvázán, při mém eventuálním odchodu bych dlužil najednou strašné prachy, takže to je vyloučeno. Ženuše je doma a postarat se o dvě šikovné děti, z nichž jedno je ve školce, jí nedělá problém. Za mnou sem se přistěhovat nechce, neb to tu smrdí a nemá to zde ráda, navíc tady nemáme trvalý pobyt a dítě nám do školky nikdo nevezme. Žena, místo toho aby sportovala, a konečně po nějaké době zase začala žít, tak se bude muset tahat s obrovským nevzhledným břichem, přibrat si svých dvacet kilo a ... a asi porodit. Pak se situace ještě dramaticky dále zhorší. Protože jeden člověk s třema šišounama to je vážně na kulku do čela. A já na tom asi nemůžu nic změnit, musím přes týden pracovat, musí tu légii kurňa někdo uživit. No zkrátka jedeme na dálnici v protisměru. Nic dobrého nás v následujících dvou letech asi nečeká, mám to vysledované z minula. A to ještě musím zmínit jednu zásadní podmínku, příroda musí být natolik milostivá, aby to malé přišlo na svět zdravé. V opačném případě opravdu nevím... Žádné jednoduché řešení zde neexistuje.

Určitě všichni víte a máte jasno, jak se v dané situaci zachovat, neváhejte a pošlete mi svoje tipy.

* více v anketě
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Proč asi zrovna René???

napište to do komentů radši...

Komentáře

1 julie julie | Web | 5. května 2011 v 18:50 | Reagovat

ou, nezáviděníhodná situace... (já vosobně mám z dětí regurélní fobii, takže soucejtim), snad váš úvazek v městě smradlavém nebude tak moc dlouhej no ne? a René... hm, jediný, co mě napadá je, že předchozí dva skřeti se jmenujou Katka a Marcela, dle dokumentů paní Třeštíkové:) ale to je asi moc ujetá teorie:))
odvahu šéfe!

2 dorian-gray dorian-gray | 5. května 2011 v 19:09 | Reagovat

[1]: a jám mám děsnou alergii na dětský pláč. S tím reném dobrý pokus ale bohužel vedle.

3 Večernice Večernice | Web | 5. května 2011 v 20:01 | Reagovat

Gratuluju! No, věřte, že jsem na dětský pláč taky alergická a to od té doby, co jsem tento víkend hlídala celkem čtyři děti zároveň a byla nucena s nimi jít na jakousi debilní atrakci, kde jsem se málem poblila (nejenom já) a celou dobu trvání té jakési dráhy jsem poslouchala, že se všem chce blejt a co mají dělat. Pak následovalo natahování kvůli hračkám a pak už to jelo... Super. Že já se vždycky nechám namočit do nějaké kraviny. Nebojte, řešení se najde. Jinak René...asi nemám moc fantazii, napadá mne pouze René, já a Rudolf chodíváme na golf... A nebo René Novák z té komedie (či čeho) Co je doma, to se počítá. Já teďka nic psát neplánuju. Budu své mládí (to, co odchází) trávit s tím svým Italem.

4 Večernice Večernice | Web | 5. května 2011 v 20:07 | Reagovat

Ach, já zapomněla napsat to nejdůležitější! V této mizerné situaci Vás pochopitelně nezradím, dokonce naopak! Místo polibku si tentokráte můžete zvolit sám! Jo a ještě malý bonus: Objímám, tisknu Vás k sobě, až Vám Vaše krásně černé oči vylézají z důlků. Jo a díky, že jste. Pak (až budu zase osamocená) se zase svěřím s tím, do čeho všeho jsem se nechala namočit. Líbá Večernice.

5 dorian-gray dorian-gray | Web | 5. května 2011 v 20:20 | Reagovat

[3]: ano s reném opět zajímavé věci, ale je to vedle, napovím, správné řešení je mírně oplzlé a rýmuje se

6 Jak Jak | E-mail | Web | 5. května 2011 v 20:42 | Reagovat

Nic na světě není tak složité, jako soužití dvou manželů. Nic na světě není tak potřebné, jako porozumění v rodině.
(Ať v rodině levičáka či pravičáka, vždy jsou děti tím hlavním).
Nic na světě není tak těžké, jako obyčejný život. Nic není tak krásné, jako i ten někdy těžký život. :-)

7 Večernice Večernice | Web | 6. května 2011 v 23:51 | Reagovat

Porušila jsem slovo a napsala článek o Velikonocích. René, no...význam toho jména je znovuzrozený.
Napadá mě jen:
Ten náš malý Renek,
nositel dětských plenek,
ukázal nám hrdě svá líce,
doufám, že neukáže nikdy více! (to jsem si teď vymyslela, nejsem zrovna talent na verše). Vzdávám to, nic oplzlého mě nenapadá. Až budete zase sám, tak se ozvěte, budu se těšit! I já si vážím Vaší věrnosti.

8 dorian-gray dorian-gray | Web | 11. května 2011 v 17:24 | Reagovat

[7]: Nakonec tu hádanku s tím Reném nerozkryju, páč je to moc obscéní i na můj vkus, a ani to není moc vtipné, spíš vůbec, takže nic, no, necháme to vyznít do prázdna

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama