Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Na budoucnost se vysrat!

26. května 2011 v 22:14 | Dorian-gray |  K tématu
Jo jo, je to bezvadné, myslet na světlé zítřky. I já často myslím na nějaké ty budoucí věci, snovám krok po kroku plány na dobytí Světa. Světa, kterej mně celých necelých třicet let kopal do zadku; teď se chystám nakopat do zadku já jeho. Bude to skvělý pocit, odcházet napůl bos a středem, když Svět bude skučet v rohu oprýskané mistnosti s mou botou zapíchnutou ve svém anu. Ano tohleto se jistě stane až...


Naneštěstí Svět není zas tak úplně hloupý a nemá to špatně zařízeno. Totiž nic na tom Světě nejde jen tak samo a hned. To znamená, že ještě předtím, než mu nakopu pomyslnou řiť, budu muset splnit řadu dílčích úkolů. Kolikrát už jste si říkali, že až udělám tohleto, nebo tamto, tak potom už to bude dobré, potom už si budu jen užívat. Znám to a v životě mém už jsem to zažil nesčetně krát. Vedlo to nakonec k tomu uvědomění, že si vlastně vůbec neužívám, že se v tom jen tak mastím a ne a ne udělat ten poslední krok, po kterém přijde blahoslavené období skvělého "užívání si". Přerostlo to nakonec v prudkou nenávist k samotnému slovu "užívat si".

Takže v současné době, a to přiznávám na rovinu mně od absolutní blaženosti dělí následující věci. Od zítřka za tři týdny musím neproletět při atestaci z radiologie. To je první a absolutní podmínka, i v případě neúspěchu se Země sice nezastaví a Slunce bude vycházet dál, ale na nákop do zadku Světa můžu na nějakou dobu zapomenout. Jako druhá věc, poměrně velice důležitá a potřebná, je přesvědčit zaměstnavatele aby mi zkrátil pracovní týden na čtyři dny, pokud možno bez zkrácení platu. Ano tady už to začíná být zajímavé. Ale myslím, že kývnout by na to mohl (jestli je chytrý dost). Předchozí zaměstnavatel takový nebyl, proto se z něho stal přechozí. A potom přistoupím, s takto uvolněným režimem třiapadesáti třídenních víkendů ročně, k plnění několika dospělácko-dětských snů.

Tak zaprvé, rozjedu business v poskytování radiologických služeb nemocnicím jako volně působící element. Zde je nepochybě díra na trhu. Tu díru zaplním a vysaju ze systému všechny peníze, co nezůstanou přibity. Legálně.

Za druhé, budu mít čas se věnovat rodině a dětem. Zvětšující se rodině, chtěl jsem říct.

Za třetí už nikdy nevykopeme válečnou sekeru se ženou. To bohužel nezávisí moc na mně.

Za čtvrté, naučím se hrát na hudební nástroj. Asi nejspíš na saxofon, nebo na trubku. Prostě se přihlásím do lidové školy umění a budu cvičit. Můj sen. Budu potom hrávat u ohňů a za teplých letních večerů na loukách. Budu hrát co se mi bude líbit, hlavně smutné melodie a budu to dělat rád.

Za páté, najmu si učitele italštiny a ovládnu tento magický jazyk. Na důchod se tam přestěhuju a budu pít červené víno a sedět na zídce a dívat se do modrošedobílých vln Adige, nejkrásnější řeky.

Za šesté začnu pořádně trénovat a rozdám si to s náměstkem v maratonu, když prohraju nevadí, ale chci s ním závodit.

Tákže tohle je moje budoucnost. Nevím jak to působí na Vás, ale já jsem tím nadšen. Má to v sobě ale obrovský problém, a to že je to celé kravina. Především jsou to vzdušné zámky, holubi na střeše atd... Kolik času už lidé promarnili planým myšlením na světlé zítřky, nebo neplodným vzpomínáním na zašlé zářivé včerejšky a předvčerejšky? Proč odkládáme žití na někdy jindy, na dobu až odmaturujem, až postavíme dům, až budeme dostatečně finančně zajištěni, až cokoliv? Proč se na všechno nevysrat, nechat budoucnost budoucností a minulost minulostí? Proč plánovat stále na týdny, měsíce, roky dopředu?

Proč jsem dneska celý den myslel na datum zkoušky 17. června a místo toho jsem promrhal celý 26. květen?
Proč odkládat žití na budoucnost a nechat si utéct přítomnost?
Jakožto sociální idiot s tím ve svém případě asi nic nenadělám...

A co Vy, přemýšleli jste někdy o tom taky?

Zkusím se vzepřít a ještě chytit dnešek za šos, vezmu Bedřicha na procházku, je tam hvězdnatá, teplá, šestadvacátá, květnová noc, krásný čas...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fabiana Fabiana | E-mail | Web | 26. května 2011 v 22:31 | Reagovat

Užívání je těžké... Životy nás všech se skládají jen ze samých "musím" a "potřebuji", ale kam se podělo "chci"? Odkazy na možnou budoucnost je protkaný celý svět. Musíme studovat, abychom odmaturovali. Musíme odmaturovat, abychom se dostali na vysokou školu. Musíme se dostat na vysokou, abychom mohli studovat. Věčný koloběh. Když pak dostudujeme, najednou nevíme, co dál. A musíme si najít práci, abychom mohli pracovat, abychom měli peníze a aby měl náš život aspoň malou hodnotu. Budoucnost může být dobrá, ale taky být nemusí... Budoucnost bude za dlouho, přítomnost je teď. Kdo se to naučí ovládat, kdo se naučí nemyslet na to, jak se mu bude dobře žít, kdo se naučí žít teď, vyhrál. Chceme vyhrát.
Fandím Vám.

2 david-r92 david-r92 | Web | 26. května 2011 v 23:20 | Reagovat

Já velmi nerad přemýšlím o budoucnosti. Čím dálnější, tím hůř. :-D Proto bych nedokázal si takhle naplánovat život, jak ty. :-D

3 snowflake snowflake | Web | 27. května 2011 v 0:20 | Reagovat

Ono myslím, že nad budoucnosti přemýšlí každy. Každy si staví ty svoje vzdušné zámky a žije v iluzi která se mu líbí. Ale skuste se kouknout na ten svět trochu negativně. One svět není zase tak růžovej. To co jsi psal ty tvoje plány každý má nějaký. Já je mam taky, a mám jich spoustu. I když mi před dvouma měsíci odzvonila plnoletost a pořád mám "věk" na to si užívat neberu to tak. Svět není na užívání. Vlastně je ale tak do 6roku života. To víš já bych chtěla dodělat školu, udělat si pedagogickou výšku. Chvíli si učit na škole kde jsem se učila. Vzít si svýho přítele, mít s ním dvě krásný děti kterým dám celý svůj život. Skvěle je vychovat v mladé inteligentní stvoření. Přestěhovat se pryč z téhle zadlužené republiky. Naučit se další tři jazyky a v budoucnu až děti odrostou aspoň do tý doby kdy budou soběstačné si chcu zbalit tý svý tři švestky a odjet do země zaslíbené. Finsko. Ano to je pro mě země zaslíbená, nen to zase tak daleko ale aby tam člověk mohl uniknout potřebuje finanční zajištění které v tomhle světě snad už neexistuje. Sny jsou krásné ale žít v realitě je bolestivé...

4 dorian-gray dorian-gray | Web | 27. května 2011 v 8:30 | Reagovat

[1]: Musíme aspoň zkusit žít, když už jsme dostali příležitost na světě.

[2]: Buď jsem to nějak blbě napsal, nebos to nedočetl až do konce ?!

[3]: Šťastný je ten, jehož duši naplňují každodenní prosté starosti a činnosti. To ale není můj případ. Finsko není zas tak skvělé a Česko zas tak špatné. Dluhy státu jsou jedna věc a co se může stát jedině, že se zvýší daňové zatížení kvůli nim. Daně jsou ale na severu (určitě ve Švédsku daleko vyšší než v ČR už dnes). Ale držím vám palce s plněním těch snů, myslím že do Finska byste se měla sbalit během příštího týdne a školu a děti udělat tam. V opačném případě musím vaši reakci považovat za plané snění, které jsem v článku v podstatě odsoudil.

5 Janah Janah | Web | 27. května 2011 v 11:59 | Reagovat

Myslím, že je lepší uchopit budoucnost ve 30, než nikdy. Držím palce, aby ti to vyšlo, aspoň něco... ;-)  :-)

6 Janah Janah | Web | 27. května 2011 v 12:35 | Reagovat

ad komentář na mém blogu - nevyplatí se to ;-)  :-D Jsme tu pracovně a snad jen dočasně.
Normálně odpovídám u sebe, ale tohle už je provařená otázka.

7 Vendy Vendy | Web | 27. května 2011 v 13:19 | Reagovat

[3]: ..."Ano to je pro mě země zaslíbená, nen to zase tak daleko ale aby tam člověk mohl uniknout potřebuje finanční zajištění které v tomhle světě snad už neexistuje"
To je asi ono, mít finanční zajištění, nemusíš se bát budoucnosti. Mít finanční zajištění, můžeš žít kdekoliv. Mít finanční zajištění, můžeš si pořídit (téměř) cokoliv.

8 Vendy Vendy | Web | 27. května 2011 v 13:23 | Reagovat

Článek je výborný, dobře jsem se bavila u toho krásného popisu tvé budoucnosti (ale víš, že některé věci jsou realizovatelné? Aspoň to, naučit se cizí jazyk... s tím průlomem na trh to nevidím tak optimistické a že ti zaměstnavatel zkrátí pracovní dobu za nezkrácený plat, bych považovala za zázrak.
U moře bych taky chtěla žít, aspoň na půl roku.
A v jednom máš pravdu - pořád odkládáme. No, všechno se nedá stihnout hned, a některé věci nejsou tak nezbytné, aby se musely řešit a plnit hned. Ale nechat si uplouvat dny mezi prsty, to je vážně škoda.

9 blogstyling blogstyling | Web | 27. května 2011 v 13:40 | Reagovat

život ej boj

10 dorian-gray dorian-gray | Web | 27. května 2011 v 13:50 | Reagovat

[5]: kéž by se mi to podařilo aspoň do padesáti

[6]: budete se chtít vrátit do česka protože ho považujete za svůj domov?

[7]: Ty nejlepší věci na světě jsou zadarmo a prachy jsou jen prostředek. Můžeš žít kdekoliv i tak, stačí se nebát, ale to je někdy sakra těžký.

[8]: mohl by mě šéf nechat pracovat 4 x 10 hodin, místo 5x8h. To bych pořád ještě bral s radostí. Ale máš pravdu - nevím nevím

11 david-r92 david-r92 | Web | 27. května 2011 v 13:57 | Reagovat

[2]: [4]: Dočetl jsem to do konce. :-) Vím, že píšeš, že je to kravina.
Tím jsem chtěl říct, že bych něco takového (dobrého, zajímavého) ASI nevymyslel. A splnit? To už vůbec ne. :-D

12 Večernice Večernice | Web | 27. května 2011 v 22:06 | Reagovat

Hnm, kurz italštiny bych taky potřebovala, ale asi to nikdy nedotáhnu k dokonalosti tézeten umět si říct o vodu a o kus chleba (to přeháním, to bych snad ještě zvládla). Děláte atestaci? Držím všechny palce! Ale Vy to dáte, jste snaživej. To já vždycky říkala "Až budu bohatá..." ... tak svý děti nikdy nenechám mít společnej pokoj!...tak nechám opravit ty podělaný dveře na zahradu, který nejdou zavřít! ...tak rozhodně nebudu bydlet s takovým ignorantem jako jseš ty! Ještě budeš prosit, po kolenech přilezeš! (určeno mému bratrovi před asi deseti lety) ...tak bude všechno jiné! (LEPŠÍ!!!!)-To byla moje slova před pár lety. Neustále jsem své rodině říkala, co všechno zlepším, až budu bohatá. Ta chvíle stále nenastává (kde je, sakra, chyba?!?!) O víkendu jsem zase sama, napíšu tedy něco z našeho společného života. Jinak, radím: nenechte si utéct dětsví Vašich dětí, jednou byste toho mohl litovat.

13 snowflake snowflake | Web | 27. května 2011 v 23:26 | Reagovat

a o to mi šlo. tyhle přání jsou prostě na nic

14 lenny lenny | Web | 28. května 2011 v 1:54 | Reagovat

kašlu na nějaký "až". život je TEĎ...

15 shomien shomien | Web | 28. května 2011 v 17:17 | Reagovat

Moc se mi líbí ten plán s italštinou. Taky se ji chystám naučit a aspoň rok v kuse žít ten jejich - dolce farniente život :)

16 Mar Mar | Web | 28. května 2011 v 21:53 | Reagovat

moje sestra je v tomhle hodně taková... až budu starší, až půjdu na vysokou, až změním obor... ale v podstatě jde o to, že člověk musí začít teď a tady... ale je pravda, že to se lehko řekne... jsem dost stejná... no nic... jen tak mimochodem.. skvělé písmo :-D... (ne že bych ho měla stejné a ne že bys byl první člověk, který ho má stejné)... a mimochodem... hodně štěstí s tím plánem... ;)

17 š š | Web | 30. května 2011 v 9:46 | Reagovat

Výborně napsáno. V mnohém jsem se viděla - také mám mnoho plánů - u mě je to naučit se na kytaru, naučit se španělsky, naučit se pořádně břišní tance... plány, plány, plány - a po nich bude samozřejmě lépe a život teprve nabere obrátky. Ano, nemá cenu pouze plánovat - což do toho rovnou skočit a mít hezký dnešek... škoda, že nemůžu vypnout hlavu, která na ten zítřek a dál často myslí... žít okamžikem mi moc nejde.. ale věřím, že až také dosáhnu té třicítky, tak se vše změní a pak si začnu užívat ;-)

18 Infantility* Infantility* | E-mail | Web | 30. května 2011 v 15:34 | Reagovat

na ohně je lepší kytara, ael je docela álo skládna :) Saxofon je úžasný, zvlášní nástroj Lisy ze Simpsonovejch :D
Rodina, italština, maraton, máš hodně ozmanité zájmy, doufám že ta sekery bude dlouho zakopaná :)

19 Skalák Skalák | 31. května 2011 v 23:36 | Reagovat

....plány na dobytí Světa.   ..konec věty a světa s velkým S...a spousta dalších chyb dokupy...děláš si legraci a budeš mě poučovat, udělej si pořádek u sebe doma a pak kecej a poučuj...každý udělá překlep, to se stane, upozorním na to, ale že budu člověka zatracovat, tak to teda néééé 8-)

20 dorian-gray dorian-gray | 2. června 2011 v 21:20 | Reagovat

[11]: jo díky, nějak jsem to splet

[12]: odhalit co je opravdu důležité a na to se soustředit, dětství dětí asi důležité je

[15]: dolce farniente je něco jako pít litr vína denně - to bych bral

[16]: jako na psacím stroji, jako za stara

[17]: na druhou stranu člověk musí mít plány aby měl pro co žít a na co se těšit

[18]: hmm ta sekera je to nejdůležitější, vše ostatní je pusté snění

[19]: Milý Skaláku, já jsem ti odepsal a tys mi to smazal, škoda. Když personifikuji svět můžo ho psát s velkým, můžu a můžu a jo a jo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama