Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Dnes mám rande...

12. května 2011 v 22:34 | Dorian-gray |  K tématu
...so svojim mestom
nejdem do baru, len tak chodím,
zdravím neony známym gestom,
práve odbylo desať hodín.


Pokud jde o Tublatanku, tak jsem ji nikdy neposlouchal, kdysi mě na ni upozorňoval můj starý kamarád a fotbalový ko-fanoušek Švest. Švest mi vždycky nadával, že jsem hudební ignorant. Měl pravdu chlapec. Třeba v době, kdy Mercury definitivně vypnul mikrofon, jsme se o tom se Švestem bavili a já vůbec jsem nevěděl, kdo to ten Freddie byl. No a dnes, dvacet let po té, tady sedím a hraje mi do uší Tublatanka, Queen a Guns´n´roses a mám to rád. Co dnes poslouchá a dělá Švest mi není známo. Ale o tom tady nechci psát, tenhle článek má být přece o městě.

Odhrnu z okna žaluzii a chci se podívat na mé nové město, smůla, vidím ve skle jen svoje shrbené tělo a vyhaslý obličej unavený po celém dlouhém dni. Roletu zahrnuji a radši okno celé otevřu, je krásný teplý večer a já mám výhled na osvětlené starobylé domy a dívám se tím směrem. Vidím věž kostela stojící poblíž velkého čtvercového náměstí a představuji si jaké to tam teď je, a představuji si, jaké to bylo před takovými dvěstědvaceti lety, kdy tam umíral, v jednom rohovém domě, generalissimus císařských vojsk Ernest Gideon von Laudon. Naproti jeho smrtnému domu, napříč náměstím stojí z řady mírně vystupující dům u jelena, dřív tam chlápek pronajímal byt, a já byl vůl, že jsem to s ním nedomluvil, to by bylo bydlení! Stavba stará pět set let, s duší. No, místo toho sedím tady ve smradu po té důchodkyni, co tu žila přede mnou (tyhle věci se snad nedají vyvětrat) a směrěm na náměstí se jen dívám.

Poznal jsem v životě už několik měst, vlastně celý život žiju ve městech, narodil jsem se tam a asi tam i umřu, někdy. Vlastně jich dohromady bylo čtyři až pět, či šest. Buď jsem tam žil, nebo chodil do školy, nebo jsem tam pracoval. Nejradši jsem ale měl opravdu města kam jsem chodil do školy. Jsou spojena s pocitem poznávání nových věcí, s objevováním života, s krásnou dobou strávenou v lavicích a s přáteli. Tohle město kde já dnes sedím za otevřeným oknem a dívám se do teplé, tmavé noci, určitě není poslední v té řadě. Určitě nebude poslední, nic jiného než zaměstnání tu nemám a člověk nemůže v jedné práci vydržet celý život, ba ani deset let ne, nebo mu hrábne. Mě sice hráblo už dávno, ale nerad bych, aby k tomu došlo ještě jednou.

Jak jsem už naznačil v úvodním verši, bylo by skvělé dát si takové rande. Bez ženských, ty si chtějí stejně jen povídat. Anebo, co já vím, mohla by nějaká jít se mnou, ale musela by mlčet. Měli bychom jen schůzku s městem. Byla by, jako dnes, teplá jarní noc a foukal by lehký vítr. A ulice by byly temné a prázdné, a sem tam by blikala lampa u chodníku, a sem tam by byly slyšet výkřiky opilců. A my bychom šli jen pomalým krokem a mlčky se dívali kolem, byla by hluboká noc. Kdysi jsem se takhle procházel noční Prahou, jenže tehdy byla zima, ale i tak to bylo krásné rande s městem, především to vlastně tehdy bylo s Markétou, město tam bylo jen takový pátý kolo u vozu, takovej křen. Taky jsem se rád toulával sám, hlavně když jsem byl smutný a zklamaný, to hlavně ve městě "Pěkný kopec", jak zní doslovný překlad jeho názvu. V Pěkném kopci jsem zažil hodně pěkného, ale také zlého a nechutného, no a potom jsem se chodíval toulat do ulic, v noci, nebo na večer, většinou s klasickou hudbou v uších. A pomáhalo mi to. Pak jsem se většinou uklidnil a vychladl.

A dnes? Probuď v sobě romantika Grayi, probuď se a jdi ven, jdi se celou noc procházet, přemýšlet, poslouchat, dívat se a randit o samotě. Udělej to. Jénže, ty jdeš zítra do roboty, ty hloupý Grayi, jdeš pracovat a pak musíš nebýt groggy, protože ještě pojedeš autem. Nó, zdá se že máš zase výmluvu, půjdeš si vyčistit zuby a pak spát, jako jistě všechen pracující lid, jako všichni "slušní lidé", pocitví ovčané...



...kreténi...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Réza Réza | Web | 12. května 2011 v 22:56 | Reagovat

Bezvadně napsáno :)

2 Fabiana Fabiana | E-mail | Web | 13. května 2011 v 6:45 | Reagovat

Začínajícím popisem města jste mi trochu připomněl Chrám matky boží v Paříži, i když je dost rozdíl mezi popisem dlouhým odstavec a popisem devastujícím čtenáře po sto stránek. Taky si dávejte pozor na německé ženy, jezdíme tam na výměnné pobyty a ony pořád něco vykládají, to už ani není "chtít", je jim nejspíš jedno, jestli je někdo poslouchá. Když jsem si v domě mých drahých německých přátel začala číst, koukali na mě jako na vola ;) A města jsou v noci krásný, vůbec ne narvaný lidmi jako přes den, prázdné ulice jsou uklidňující. Toulání pomáhá každýmu.

3 Nobody Nobody | E-mail | Web | 13. května 2011 v 7:56 | Reagovat

Mám ten dojem, že zrovinka Praha není pro noční tichý toulky zrovna ideální. Když jsem se jedné letní noci šla projít do centra, připadala jsem si jako v pravý poledne, jenom byla tma. To by člověk musel courat někde po okrajích, ale tam zase není nic hezkýho k vidění ani atmosféra, co by za to stála.

Pěknější je toulat se noční krajinou.

4 Večernice Večernice | Web | 13. května 2011 v 20:16 | Reagovat

Taky se ráda takhle toulám, taky sama. Je vidět, že romantiku si představujete opravdu hezky-viz. výkřiky opilců. Já si každej večer říkám, zda mám fakt zapotřebí vstávat tak brzo, drandit do ústavu ( tak říkám zaměstnání) a vůbec-kazit si takhle život. Nikdy bych něco takovýhohle nedělala, kdybych na této planetě žila sama (tzn. bez nadřízených a bez těch, kteří mě nutí chovat se jako civilizovaný člověk). To by mě život možná i bavil a možná i hodně bavil. Bezva článek.

5 Cirrat za blog o tématu týdne Cirrat za blog o tématu týdne | Web | 16. května 2011 v 13:27 | Reagovat

Ahoj, tvůj článek na toto téma týdne mě zaujal a tak jsem ho šoupla na blog věnovaný "přehledům" tématu týdne, viz odkaz. Díky za počtení.

6 adaluter adaluter | Web | 16. května 2011 v 18:18 | Reagovat

Líbí se mi propojení města a života, působivé i když nakonec ani nevím, kde jsme to vlastně byli. :-)

7 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 16. května 2011 v 19:32 | Reagovat

Tvůj článek mi připomněl víkendy, kdy jsem u babičky a hodiny chodím po Kutné Hoře a okolí, to mě asi nikdy nepřestane bavit. Možná je to jenom tím, že tvůj článek nejspíš každému z nás připomene něco z něj, možná...
Každopádně to bylo příjemné počtení, milý Doriane :) (mimochodem, dobrej pseudonym, Dorian Gray je jeden z mých oblíbených knižních hrdinů)

8 dorian-gray dorian-gray | Web | 16. května 2011 v 22:26 | Reagovat

[1]:díky

[2]:já stejně neudržím téma déle než 1-2 odstavce. Pokud jde o ženy snažím se dávat si pozor obecně, ale jsem jen slabý člověk. Toulání, ach jo, tak vy to máte taky ráda...

[3]:taky se někdy nestačím divit, kolik je o půl druhé ve městě lidí. Vyspat a hybaj do práce!

[4]:furt myslím na to jak zařídit ten život aby mně kurňa trochu bavil, a nemůžu na to přijít

[5]: Super, díky

[6]: Jo to se dá vysledovat, v článku idicie jsou, jistý generál zemřel v jedom městě, a u druhého města je uveden překlad názvu (nyní je platná zkomolenina neměckého názvu)

[7]: jsem rád že to ve vás vyvolalo nějaké pocity, já jsem to taky s nějakými pocity psal. Obraz DG vážně dobrá kniha, hltal jsem ji a trochu jsem se v tom viděl... tak proto ta přezdívka

9 ANA ANA | Web | 17. května 2011 v 17:51 | Reagovat

Opravdu krásná úvaha nad místem, kde žijeme. Nejpozoruhodnější objev - proč každý tak rád vzpomíná na místo svého dětství? Nebylo to proto, že jsem ještě byli chráněni? Že jsme teprve poznávali, ale ještě nepoznali? Že bylo všechno (nebo skoro všechno) ještě bez starostí? Že ležela budoucnost před námi? A nikdo nám ještě nelámal hřbety, ani nás nekopal do zadku?

10 unavailability unavailability | Web | 27. září 2016 v 22:56 | Reagovat

poštovní spořitelna era půjčky [:tired:]

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama