Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Víte co, jděte se bodnout

29. března 2011 v 22:41 | Dorian-gray |  Historická fakta
Mám před sebou poslední dva dny v práci, v pátek dovolená, výlet do Prahy na víkend, potom výlet do Brna na dva týdny, potom nějaký aktivity Olomouci a žádná práce až do začátku května. Takhle se to zdá jako docela slušný výhled, uvidíme co se z toho nakonec vyvine. Sedím tu za svým malým počítačem ve svém středně velikém smradlavém bytě, poslouchám hudbu a trošku něco píšu. Vedle mně můj funící pes. Rozházená postel, vypitá flaška od jablečného džusu, no jestli je to z jablek netuším ale jsou tam na obalu namalovaná. Na mém stole je mimo malého počítače také prázdná sklenice, několik CDček s Mozartem, tkanička od bot, staré ponožky, nějaké odpadky, telefon, drobky, kapesník a moje dva lokty.

Moje zabydlování v tomto středně velikém městě, v mém středně velikém bytě probíhá poměrně úspěšně. Byl jsem osudem dohnán dokonce k tomu abych se naučil nějakým věcem novým. Vše se seběhlo asi tak, že moje drahá, oddaná a milující žena mi řekla, že sem za mnou nebude s dětma jezdit, poněvadž se jí tady nelíbí. A nelíbí se jí, že tu mám bordel, že nemám vysavač, že je tu smrad a hodně prachu a že tu létají molové. A já že jsem strašné prase, a že si mně proto přestává vážit a že by asi potřebovala nějakého pořádného chlapa, který dělá domácí práce sám od sebe a bez desáté upomínky a zatluče hřebík a vymění žárovku. A to já si jí vážím čím dál více a jsem Šťastný že jsem byl vyvolen strávit třetinu svého života s člověkem který mně tak bez výhrad miluje, je tolerantní a milý a dokáže se povznést nad běžné problémy. Jaký dar.

Ano je to tady, dnes budu psát hlavně o mezilidských vztazích, o manželství. Ale ještě o krok zpět, moje samota mě donutila k určitým novotám. Tak například, a to je hodné zaznamenání, jsem se odhodlal sám si něco uvařit na plynu, ano bylo to včera a byly to buchtičky s krémem, dopadlo to vcelku úspěšně, skončilo to najezeným břichem a trochou bordelu v kuchyni. Také jsem se naučil ovládat pračku, je to jednoduché, stačí tam naházet ty hadry a zmáčknout nějaký čudlíky, tohle bych možná zvládl i dřív než ve třiceti letech. No tolik mi vlasně ještě nebylo. Ani ve snu by mně nenapadlo, že budu třeba sám malovat pokoj. Ale jo už mám nakoupený barvy, po jednom kile červené, zelené a fialové, budu je nabírat do čajových lžiček a prskat na zeď, udělám si to tu krapet veselejší, pak do barvy namočím trenky a budu jimi mrskat po stěnách a možná taky otisknu svoje ruce jako v pravěké jeskyni. No a musím ještě popřemýšlet, co by se dalo udělat. V obchodě s barvama mi řekli, že se všechno dá dokonale překrýt potom tak třema vrstvama bílé, takže nemám obavu, když budu ten byt zase za rok odevzdávat, tak to jenom přetřu do původního stavu. Ale stejně si myslím, že se to bude každýmu líbit.

No a k těm vztahům, tak za prvé, když tak mluvím s lidma, tak většina z nich nevykazuje velké pochopení pro uspořádání mého života v novém roce. Práce přes týden daleko od rodiny a společné jen víkendy, je představa mým známým dost nepříjemná. Dokonce i největší nevěrník Ivoš, říkal že by se takhle od manželky separovat nechtěl, i řada dalších lidí jen nevěřícně kroutila hlavou. Byli to třeba Karlos, Steve, Jirka a ještě i jiní mamlasi. Podporu mi vyslovili jen Režisér a pak můj nový kolega Boris. Boris má totiž dosti podobné pocity ze života jako já, i se divím jak se někdo se mnou může tolik shodovat. Boris chodí na ryby, a říká, že mu taky kdosi říkal, že lidi chodí na ryby vlastně jen z touhy vypadnout na chvilku z domu. A já říkám, proč tedy s sebou tahají ty pruty? Pak žvanil něco o rybách, už nevím. Tak hergot nevím, jsou ti ostatní lidé všichni tak šťastní? Jsou tak spokojení? Nebo jsou už tak zpracovaní a zformovaní? Nebo já jsem tak divný? Aspoň milion lidí si myslí že jsem kurva divný. A já na ně seru. A nejhorší jsou takoví kreténi, kteří chodí z nadšení ráno manželce pro čerstvé rohlíky, takové bych zabil, jsou mi dáváni za příklad a já vedle nich vypadám jako debil. Ach co jen lidé nejsou schopni udělat pro trochu mrzkého sexu.

Tak abyste věděli, já jsem zatraceně divný typan. Mám rád samotu a vůbec mi nevadí, že trčím přes pracovní týden v cizím městě stotřicet kiláků od domova. Naopak náramně mi to vyhovuje a jestli to někomu připadá špatné, tak ať se de bodnout.

No a ještě odhalím nějaké plány. Byl jsem ve vetešnictví a řek´ jsem jim, že až budou mít nějakej starej psací stroj, tak ať mi daj vědět. Koupím si potom psací stroj a možná zkusím něco psát, jen tak pro radost, pro sebe, na papíry, když mě tu nikdo nebude navštěvovat, tak se tu ty závadné texty mohou klidně povalovat. A taky jsem přitáhl z domu starej foťák, je to značka Weltur, německá výroba, zatraceně dobrá meziválečná práce, tak někdy z 30-40tých let, kožený kryt objektivu, spoušť zepředu na takové páčce, čistě mechanická záležitost, žádné baterky, dává se do toho stodvacítka film, tak časem zkusím něco vyfotit. Koupim si chemikálie a červenou žárovku a tak dál, uvidíme, snad mě to bude bavit.

Tákže to je tak asi všechno, teď se jdu se psem vykadit na dětský hřiště a pak půjdu spát, zítra mně čeká velký prsní pracovní den.

Opravdu jste všichni tak šťastní?

A nekecáte?

No a nakonec ještě odkaz na bezvadnou píseň, čistá exprese, nádherná slova a příběh, a taky typy herců. Fred Johanson jako Pontius Pilatus v TV verzi slavného muzikálu z r. 2000.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Myslíte, že jsem debil?

ano
ne

Komentáře

1 Večernice Večernice | Web | 30. března 2011 v 21:28 | Reagovat

No, já v Itálii rozhodně nejsem. Možná proto, že Bedřichův byt (garsonka) v Itálii se s tím Vaším bytem až podezřele shoduje. Ale to není důvod, chci být prostě tady (v Česku). Vůbec poslední dobou nemám čas psát články (rozhodla jsem se být aktivní na jiné frontě - pracovní). Když už je čas, tak se mi nechce. No, jinak k tomu mému šťastnému pronudění až k smrti - to pořád trvá. Jsem k tomu odsouzena, co se s tím dá dělat, netuším. Možná leda řvát "Námitka ctihodnosti, svědek nevyslovuje fakta, nýbrž pouze svědectví!" (to vždycky říkám, když s něčím nesouhlasím, tuhle hlášku mi vtloukl do hlavy jako malé holčičce jeden právník). Jinak nevím, proč rušit vlasy -  ty Vaše jsou určitě krásné, myslím, že jste psal, že je máte černé - ty mi u mužů imponujou. Černé nebo hnědé, ale rozhodně ne vyblité blond. Jinak mám nejasnost - tedy hned několik - ta první: Vy venčíte psa v jedenáct večer na dětském hřišti? Divím se tomu času, v tuhle dobu já nevím, zda chci žít a snažím se usnout... Určitě by mě pes nevytáhl v tuhle dobu na nějaký procházky, kdy stejně jen lítá za nějakou fenou.  Další nejasnost: co naše sázka? Dejte vědět!  Taky máme doma takovej foťáček... furt funguje, ale raději není používán, protože nikomu se nechce ty fotky pak vyvolávat. Taky na Vás myslím. Moc.

2 Večernice Večernice | Web | 31. března 2011 v 19:18 | Reagovat

Nu, musím uznat, že jste asi fakt grand, když ta hovna sbíráte, to já jen odkopávám (klackem odstrkuju) na stranu. Ale pst! Pak se všichni diví, že když dítě vezme do ruky klacík, tak mu ho z ruky beru... No, taky přemýšlím nad tím, jak vypadá ten nezkažený DG. Uvidím Vás, až vyhraju, protože nejste aktivní! (nebo Vás uvidím, až vyhrajete ten maraton) Jestli jí okamžitě  (minimálně) nezačnete nadbíhat, tak přidáme čtvrt roku. Bacha na mě!  A v posteli spím zásadně napříč a občas i nahá, jak spíte Vy?  Jinak doufám, že mi zase brzo něco hezkýho napíšete. Vaše články (a vůbec vše, co píšete) se čtou hrozně hezky.  Kdybych byla IB, tak bych Vám sama začala nadbíhat a nosila kvůli Vám výstřihy a snad bych se i naučila ta hovna sbírat do sáčku, ale protože IB nejsem, tak tu mám konstatování: Nechápu ji.

3 Fabiana Fabiana | E-mail | Web | 2. dubna 2011 v 17:13 | Reagovat

Nikdo není stoprocentně šťastný. Je ale přirozeností člověka vyhledávat věci a události, díky nimž se (alespoň na chvíli)šťastný cítí. Vůbec si nemyslím, že jste divný. Právě naopak. To oni jsou ti divní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama