Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Den svatého Bedřicha

1. března 2011 v 20:46 | Dorian-gray |  Historická fakta
Je tu začátek nového měsíce a s tím přicházejí záchvěvy aktivity a obrození cílevědomých činností u Doriana Graye. Je to období nových předsevzetí, poněvadž se mi nechce čekat na nový rok, vlastně ani na kvartál ne. Dnes chce DG například napsat článek, už to neudělal asi pět týdnů. Tak to tedy udělá teď, hlavně aby mu nezrušili blog pro neaktivitu. Zdálo by se že za dobu měsíce a ještě něco navíc se pro člověka s očima otevřenýma najde spousta témat na blogový rozbor a popis. V mém podání ale nelze očekávat žádné "the best of" z února, jsou to prostě jen takové obvyklé kydy.


Aby se nezdálo, že tomu chci dát hlavu a patu, tak zde budou věci napsány úplně nahodile. Tak například dnes jsem potkal před svým novým (je vlastně starý ale nově můj) bytem v mém novém městě, jsem tedy potkal doktora Perverze. Jeho jméno je vlastně přezdívka, ale liší se od skutečného jména jen nepatrně, je to totiž Pakistánec, nebo snad Afghánec, vím snad já? Znal jsem ho z jeho působení v mé bývalé nemocnici, byl tam chirurgem. Můj bývalej šéf ho zval jménem Žavéz, a mimo to mu přisuzoval různá jiná jména (šulín, čurák). Já si ale nemyslím, že doktor Perverz je šulín, to spíše můj bývalý primář byl ješitný a nesnesl když po něm mladí doktoři chtěli ve službách aby pracoval. A Perverz po něm práci chtěl. Tak jsme si chvilku povídali o tom co se změnilo od doby, kdy jsme se naposled viděli někde na prvním patře té temné nemocnice, na tom našem temném RDG oddělení. Na první pohled P. trochu zešedivěl, no spíš jen prošedivěl nad ušima, narodily se mu dvě děti atd... Na našem minulém působišti chirurgové pracovali těžce, ale tady je to prý dokonce ještě horší, no ještě že dělám do obrázků.

No a mimochodem, jak ti bystřejší poznali, tak jsem si tu najal byt. Našla mi ho vlastně manželka, ráda se plete do takovýchto věcí, ale musím uznat, že tentokrát měla asi opravdu štastnou ruku. Je to ve starém činžáku asi z padesátých let, tehdy se dělaly ještě zděná jádra, takže to tu není tak umakartově panelákové, jak jsem se obával. Hlavní výhodou je, tak to vidím dnes, že je tu volně dostupné inetrnetové připojení v dostatečné kvalitě. Dalším plusem je, že vybavení je ve stylu sedmdesátých let, ne že by to tu někdo tak zařídil ve stylu retro, došlo k tomu tak, že tady prostě navezli nábytek a koberce v době kdy sever válčil z jihem, a už to tak nechali. Taky to tu dost smrdělo po důchodcích, ale už je to lepší. Smrdělo to tak, že jsem z toho načichl a když jsem jednou přišel do práce, tak se mě kolega ptal, co to tady smrdí. Jám mu říkám: "Nezdá se ti to jako důchodci?" a on že jasně, že jsou to důchodci. Bylo mi jasné, že je to ze mně, k čemuž jsem se taky přiznal. No a další nevýhodou je, že se musí platit nájem.

No a taky jsem zase začal trochu běhat. Půjdu do Prahy na půlmaraton za měsíc a den, takže mi tam můžou jít všichni fandit. Kdo chce poznat jaký jsem a jak vypadám ve skutečnosti, ten ať sleduje oblast cíle v cca 1h 35minut po výstřelu, budu tam.

Jo a taky jsem se infiltroval do místního smíšeného družstva ve volejbalu. Pro člověka od přírody neprůbojného jako já by to byl dost problém, zajít za cizími lidmi a říct jim: "Tak mně tu máte, budu s váma hrávat.", a nebýt pomoci Stalinových slz, možná bych to ani nedokázal. Vše se seběhlo takto, byl jsem v práci a z jednou pacienkou, které jsem vyšetřoval prsa, a jsem se s ní prostě nějak zakecal. Říkala že sportuje a že se tu hraje jakási liga amatérů, no a jak jsem řek, že bych to taky chtěl hrát, tak mi ta paní začala shánět kontakty na nějaký družstvo. Řekla mi potom, že mám zajít tam a tam tehdy a tehdy a vzít ssebou zápisné, chlapa že potřebují a že to bude určitě dobrý. Mám tam říct, že mně poslala H. Šel jsem tedy tam a tam tehdy a tehdy a vzal jsem slzy samotného Stalina do kapsy na pomoc. Na místě se na mně dívali trochu divně, tu H. tam samozřejmě nikdo neznal a já ani neměl sportovní věci, zatím si vozím je pracovní a civil a knihy atd... Tak jsem se pak na ně jen díval jak hrají, no mohlo to být i horší pokud jde o úroveň hry ale jsou tam nějaké světlé momenty. Otevřeli jsme vodku, napilise a oni pak hráli a já jsem popíjel, půlku jsem jim tam ještě nechal a pak jsem šel po jednom odehraném setu domů. Příště už si vezmu i "trenýrky, tričko a cvičky".

Kolega v práci mi taky doporučil abych četl Bukowského ve volných chvílích, tak jsem ho poslech a už jsem dvě přečet a další mám rozdělanou. Je to zajímavé čtení, nemá to žádný děj ale jakousi atmosféru to nastavuje. Ten Bukowski musel mít játra z ocele.

Taky jsem byl v restauraci s cizí ženou, teda ne tak úplně cizí, já ji samozřejmě znal. Ale jakože nebyla moje. Byla to dokumentační. Musím říct že jí to moc slušelo, byla krásná, štíhlá, mladá a měla rozepnutou košili na horní dva knoflíky. Nevím jestli to mělo něco znamenat, ale každopádně musím předeslat, že jsem neměl nijaké zlé úmysly, vlastně si celou tu schůzku vymyslela sama, a účlem bylo si povídat, nikoliv uspořádat rande. Opravdu žádnou ženu momentálně nesháním (až na jednu ale ta je přemětem sázky, takže se nepočítá), protože jednu už mám. Každopádně abychom se s dokumentační mohli sejít, museli jsme oba sáhnout k mrzké lži. Takový je ten svět zkažený, že dva lidé, když se chtějí nevinně setkat, se musí takto uchylovat k nekalostem. Probírali jsme rodinné životy, lhaní, lásku, spokojenost se životem, hodné muže, zlé muže, jejího muže, jejího přítele, mou ženu taky trochu, děti jen minimálně, o to víc psy. Prostě jsme se bavili zcela otevřeně a naplno o věcech které s v kruhu blízkých moc říkat nemají. Pak si k nám v době naší debaty přisedl režisér a celé to zkazil. Ale nevadí. Seděli jsme tam tedy nakonec tři a já jsem se bavil myšlenkou, že žena moje si myslí, že režisér je teplej a že mně má rád... a tak jsme tam seděli v milostném trojúhelníku a pili pivo... (pochybuju, že mně režisér má rád a já nemám rád nikoho z těch dvou u stolu opravdu z lásky aby bylo jasno). Dyť režisér má kurňa tři děti!

Tak to je asi tak to hlavní, co se stalo v poslední době.

Můj pes má dneska svátek.

Moje žena má zítra narozeniny, má 30 let.

Hmm...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Myslíte, že jsem debil?

ano
ne

Komentáře

1 puppup puppup | Web | 1. března 2011 v 23:53 | Reagovat

Aspon nejak sportujes. Ja, kdyz slysim sport, snazim se odejit co nejdal :-D Mimochodem, prave jsem nucena Obraz DG probírat v angličtině, ale činí mi to jen potěšení :) Můj přítel nerad vidí, když se bavím s jiným člověkem opačného pohlaví, ale holt si musí zvyknout, protože on dělá horší věci :))

2 Večernice Večernice | Web | 2. března 2011 v 17:55 | Reagovat

Odpovím Vám podobně jako jste kdysi odpověděl Vy mně: Puch důchodců je alespoň něco nového v době, kdy pod každou kravatou číhá stejná kolínská. Do Prahy nepojedu, počkám si, až budete na titulních stranách všech našich novin, že jste vyhrál. Fotku si vystřihnu a až mě pozvete na tu véču (protože tu IB prostě dostanete!), tak si řeknu o podpis. PS: Doufám, že jste Bedříškovi koupil aspoň tu kost!?

3 Večernice Večernice | Web | 8. března 2011 v 17:00 | Reagovat

To jste měl vidět, jakej jsem měla záchvat smíchu, když odešli! J. a M. jsou vůbec legrační... jedou z Německa až sem, kvůli 2 dnům, z toho 1 den jsou u nás a celé odpoledne se hádají. Chápete? Přijedou (údajně) kvůli nám a pak se  pohádají... ještě k tomu před námi. Taky jsme si říkali, jestli je nenechat samotné, aby se dohádali, ale zase... je to náš dům a oni jsou schopní po sobě házet židle...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama