Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Salmovská vládne

21. ledna 2011 v 0:50 | Dorian-gray |  Historická fakta
Napsal bych spíš Salmovská rulez, ale to by se v týdnu zasvěceném češtině moc nehodilo. Jedná se vlastně o místo jménem Salmovská literární kavárna, atypicky na Salmovské ulici v Praze, kdesi, jen kousek pod kopcem v blízkosti zastávky metra C I. P. Pavlova. Magické místo na světě, pro kohokoliv jiného asi jen obyčejná malá kavárna, pro mně dějiště zázraků. A na v této výspě věčnosti uprostřed chladného, velkého, prázdného města jsem strávil dnešní večer. A měl jsem se nádherně.


Dnes se tu konal koncert jedné skupiny, kterou jsem kdysi znal. Tentokrát hrála téměř ve stejném složení jako před lety. Hlavní postava, ten kdo zpíval nejvíce písniček a nejvíc žvanil byl už bělovlasý chlap, dříve býval jen plesnivý. Chyběl jeho syn, bubeník, vzhledu vikinga, zrzavý a zarostlý, dnes prý už tlustý člověk, úředník. Nikoho dalšího jsem po těch letech nepoznal vůbec, vlastně tedy kromě té nejdůležitější osoby, a to té, která mně sem dnes přivedla. Houslistka. Potkali jsme se nazastávce, pak jsme jeli metrem a pak jsme šli kousek pěšky a následně jsme zapadli do výše uvedené kavárny a čas najednou změnil svůj krok a posunul se náhle o dvanáct let zpátky a já zažíval obrovské déja vu.

Místnost veliká, jen o něco málo větší, nebo stejná jako náš obyvák s kuchyní dohromady, byla rozdělena na podium a hlediště. V publiku sedělo přesně osmnáct lidí, včetně mně a nepočítaje barmana. Zabral jsem pro sebe barovou židli, jen maličký kousek od výčepního zařízení, podepřel jsem se loktem pod bradou a vzdal jsem se. Celou dobu jsem se jako obvykle nalíval, tentokrát havlíčkobrodským pivem, byl jsem ponořen a představoval jsem si, a plaval jsem zpět v čase a utápěl jsem se v iluzích. Na protější zdi byly velké ručičkové hodiny s římským značením, na jejich čísle čtyři, nebo pět seděla dívka, jejíž pozvání jsem dnes přijal.

Viděl jsem to jako dnes, mladého sebe, jak v této kavárně, pod zdmi se stejnou výzdobou, před stejnou kapelou, v období "fin de siécle", kdy kapaly poslední měsíce dvacátého století, jsem. Až představení skončí, tak vylezeme ven, bude letopočet zase začínat jedničkou, bude ti sedmnáct a mně o dva víc. Jaký je to problém? Však jen škrtněme těch pár let v mezidobí, smažme vše, co se událo mezi těmito dvěma koncerty. Buďmě jako jehla gramofonu, která přeskočila z konce písničky zase na začátek. A spadněme zpátky, zpět. Nic nebude propásnuto a vše bude zase krásné. Budeme se potom procházet chladnou nocí až dokud mi pojede první ranní autobus.

salmovska
Všimněte si hudebnice na místě, které jsem popisoval. (foto já)

Takhle nějak to tam vypadalo, jen to nebylo ve skutečnosti tak červené: http://www.youtube.com/watch?v=K0INCL_NIow

Koncert potom skončil, byl jsem doprovodit Markétu domů.
Bylo zas dvacátého ledna roku dvatisícejedenáct,
a já kráčel k hotelu ILF a ke světlým zítřkům...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Vrátili byste devadesátá léta?

Jasně!
Nikdy!

Komentáře

1 tynkakroupova tynkakroupova | Web | 21. ledna 2011 v 19:40 | Reagovat

Krásně napsáno! Mám to tu puštěný. Máte opravdu dobrý vkus.

2 moni.ss moni.ss | E-mail | Web | 21. ledna 2011 v 21:33 | Reagovat

"Budeme" je krásné slovo.

3 Večernice Večernice | Web | 22. ledna 2011 v 19:16 | Reagovat

Doriánku, okolnosti mě donutily se místo Tynky stát někým jiným (tady na blogu). Takže jsem teď Večernice. Pokud by jste chtěl, tak zavítejte na tento blog, kde jsou výpisy z mých starších deníků. Jinak ten obdržitel si dává na čas. Ale asi to tak má být a snad je to i dobře, protože já bych zase udělala nějakou volovinu. Jinak seznam těch volovin z let minulých jsem teda opsala na  ten novej blog, časem jich tam přidám víc, tady ty ani nejsou moc voloviny...spíš takový "dětský starosti"...

4 Večernice Večernice | Web | 23. ledna 2011 v 18:19 | Reagovat

Ne, moje jméno není pravé. tedy Týna (celkově Kristýna) jsem i v reálném životě, ale kroupova bylo (a ještě pořád je, tedy on byl Kroupa) jméno mé dáááávné lásky, tak jsem tady pod tím jménem začala vystupovat. Ale řekla jsem si, že je lepší, když si někdo přečte jen zápisky několika měsíců, než kdyby našel blog, který mám třeba pět let... jinak toho o mně také víte dost, jinak pod pravým jménem už bych tady byla ztracená...Mějte se také skvěle a držím palce s IB, užijte si tu romantiku, ale nedopadněte jako Dorian Gray (ten zkažený). A napište něco ze starých deníků, taky z nich ještě něco napíšu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama