Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Leden 2011

Červenec/srpen 1998

30. ledna 2011 v 20:43 | Dorian-gray
Takže život pokračuje stále ve stejném duchu, tohle období jsem měl moc rád, ikdyž prázdniny mě většinou dost nudily, školu jsem míval vlastně radši, tam jsem byl alespoň víc mezi lidma. Teď si marně závidím dostatek volného času na všechno, mohl jsem třeba jít na noc na zábavu a vrátit se nad ránem. Rodičům naštěstí tyhle věci nevadily. Hm, moje děti asi nebudou mít tak volný režim, manželka už se o to postará. Každopádně v tomto zmiňovaném přelomu prázdnin jsme měli na hraní fobalu vážně smůlu, jen račte čísti...

Červenec 1998, díl druhý

26. ledna 2011 v 16:55 | Dorian-gray
Tak tady je další dvojstránka. Píšu to tak jak to tam je, nevynechávám nic, a nic nepřidávám. Jen v závorce sem tam nějaký vysvětlení pojmů. V sobotu sedmadvacátého jsme tehdy byli v Drásově na zábavce, je tam takovej plácek za městem (dědinou) a tam se tyhle akce konávaly. Tehdy jsme tam byli s takovejma třema holkama, a pak jsme na to s klukama celý roky vzpomínali, pamatuju si dokonce jak se jmenovaly (2x Božena, 1x Ilona) no a jedna z Božen byla přijmením příznačně Němcová. Byli jsme je doprovodit až do Tišnova a pak jsme se odpojili, teda kromě Davida, kterej pak pokračoval s B. dál a nevím jak to dopadlo, ale myslím, že nic nebylo.

Suicide is painless

25. ledna 2011 v 18:43 | Dorian-gray |  K tématu
To je přece ta písnička s MASHe! Ten film byl výborný, seriál ušel a v pozdější době mně staršně sral hlavně svým moralizováním a stále opakovaným pacifismem, holt toť úděl nadstavovaných dílů. Česká verze písně mně přiměla napsat tento krátký článeček. Je to zvlášní náhoda, tuto verzi v tomto provedení jsem slyšel poprvé včera večer v jednom sklepním podniku, a přibližně ve stejné době jsem sám páchal sebevraždu jednoho mladého přátelství.
O tom celý článek zde.

Evžen, lovec žen

25. ledna 2011 v 17:10 | Dorian-gray |  Historická fakta
Tak ani nevím, jestli je to ještě zajímavé, nebo už trapné. Jedna taková věc, která mně zajímala v posledních několika týdnech po Novém roce došla v noci ze včerejška na dnešek zajímavého rozuzlení. No zajímavého, no dopadla vlastně úplně normálně, tak jako se dalo předpokládat a myslím, že jsem to i já takto předpokládal. Co si na tom cením nejvíce, je ten zvláštní takový sociální experiment, o který jsem se pokusil. Jeho výsledek je z větší části jasný už teď, z té menší části se ještě musí časem vyvrbit. Kdo se tu trošku orientuje, ví, že tématem mého experimentu je, jak jinak, láska, ten povznášející cit. Jestli chcete vědět jaký konec to vzalo s IB, račte čísti dál.

Salmovská vládne

21. ledna 2011 v 0:50 | Dorian-gray |  Historická fakta
Napsal bych spíš Salmovská rulez, ale to by se v týdnu zasvěceném češtině moc nehodilo. Jedná se vlastně o místo jménem Salmovská literární kavárna, atypicky na Salmovské ulici v Praze, kdesi, jen kousek pod kopcem v blízkosti zastávky metra C I. P. Pavlova. Magické místo na světě, pro kohokoliv jiného asi jen obyčejná malá kavárna, pro mně dějiště zázraků. A na v této výspě věčnosti uprostřed chladného, velkého, prázdného města jsem strávil dnešní večer. A měl jsem se nádherně.

Prospěšnost blogování

19. ledna 2011 v 22:02 | Dorian-gray |  K tématu
Napíšu jen krátký, nijak originální názor, volně spjatý s tématem týdne. S tématem, které mně potešilo tím, jak je pěkně vlastenecké a tím jak rozbouřilo debatu třeba na téma znalosti pravopisu. Ono kdo ví jak to s naším jazykem dopadne v budoucnosti, vyhlídky moc dobré asi nejsou. Sjednocující se svět bude časem nejspíše hovořit jen několika málo jazyky, ostatní se snad budou pěstovat v rezervacích.

Něco jako moudré řeči

19. ledna 2011 v 16:05 | Dorian-gray
Tak povím vám jak to chodí tady v Praze. Místo toho, abych se učil a pracoval na profesní zdatnosti, tak na přednáškách klimbám, nervózně poposedávám, mnu si oči a myslím na různé věci na hony vzdálené radiologii. Po odpolednách se napájím pivem a vedu rádoby moudré řeči na téma stvoření světa, nebo historie Československa ve 20. století. K planému mudrování jsem měl včera dva zdatné komplice, mého bývalého spolužáka z kruhu Kyblíka a mou současnou platonickou lásku IB.

Červenec 1998

17. ledna 2011 v 22:35 | Dorian-gray
Tákže další díl z mého, blahé paměti, minulého života. Stále prázdniny mezi třeťákem a čtvrťákem na gymplu. Samej plážovej volejbal, práce v lomu, nuda a citová prázdnota, sem tam nějaká ta pitka. Pro upřesnění, Béďa je můj spolužák, nikoliv pes, říkalo se mu tak, páč se jmenoval Smetana příjmením. Dany zde figujují dvě, jedna je má sestřenice volejbalistka, druhá tehdejší Béďova holka, gymplačka, nynější manželka mýho kamaráda Pavla, ostatně ten tam je taky, taky spolužák. Škoda, že jsem se tehdy tomu psaní nevěnoval více, že jsem neměl lepší sloh a vůbec že jsem si nedal trochu více záležet. Tohle opravdu nemá moc úroveň. Jo a tři otazníky vedle sebe, to je jako že to nemůžu přečíst.

7.7. Út
       Ráno mám depku jak sviňa. Tak husný počasí jsem v červenci už dlouho nezažil. Ráno volám Evě a odvoláváme beach. Nešel jsem ani běhat, ani jezdit na kole, su nasranej sedím doma a nemám do čeho píchnout. Večer jen čumím na fotbal.
8.7. St
       Fádní, husný, hnusný, hnusný počasí. Pařím civil 2 na počítači a byl jsem si zaběhat v lese. Tentokrá docela dobře, dobrý výkon i když byla pěkná kosa. Pak jsem byl venku se psem jen tak na lehko a chytil jsem nějakou rýmu nebo co. Večer zas se dívám na fotbal a nudím se jak o život.
9.7. Čt
       Začíná se blýskat na lepší časy. Běhat jsem nebyl. Kvůli rýmě ani na kole jsem nikam nejel. Ale byli jsme na bíči, a to já, Dana, Šimon, Eva a Mira. Mira má celou dobu blbý kecy, je sprostej, čím dál víc. Ale když ???, tak se nasere a nechá hrát Šimona. Nechovám se zrovna dobře k Mirovi. Hrajem 7 setů, Dana a Šimon proti mně s Evou, vítězíme 4:3. Myslím, že jsem hrál docela dobře, vracím se dom docela hrdý.
10.7. Pá
       Ráno to počasí nic moc. Zas jsem pařil civ 2. Až o půl paté volá Eva skrz bíč. Dnešní beach se vyadřil míň než ten včerejší. Mira u mně ztrácí další body, stejně jak ten cizí Martin. Pak jsem šel ještě hrát fotbal, dal jsem asi 8 gólů a překvapil jsme se svou ryhlostí v ??? kolech. Negativní bylo setkání s Přemkem Tomanem.
11.7. So
       Už nevím, co jsem dělal ráno. Teta Miluška má narozeniny, padesátiny. A tak jsem byl v Knínicích na nějaké slepičárně to oslavit i s lidma jaký jsem viděl poprvé v životě. Pořádně jsem se vožral a šel jsem dom. Už si to moc nepamatuju.
12.7. Ne
       Tento den si vůbec nepamatuju. Odpoledne jsem asi jezdil na kole po přehradě.
13.7. Po
       Vstávám ráno asi o půl paté. Jdu pracovat do kamenolomu. Odjezd vlaku asi v 507, potkal jsem tam Béďu. V Tíšnově potkáváme Danu a Markétu. Začátek pracovní doby v 600 - tak to bude i následujících 10 pracovních dní. Ovšem, že jsme se s Béďanem celej den flákali, a až hodinu před koncem šichty jsme utáhli pár šroubů. Odpoledne jsem byl na bíči, myslím že s Evou, Danou a Léňou. Spát jdu brzo, kvůli rannímu vstávání.
14.7. Út
       Opakuje se včerejší ráno, až na to, že pracujem celej den. Poznávám první známky únavy. Odpoledna zas na bíči, ale tentokrát jsme byli jen tři. Povídali jsme o starým Pavelkovi a o Mirovi, většinou drby a drby. Vzpomněli jsme si taky na tábory na Skaličce. A pak jsme šli dom, v tom počasí se ani hrát nedalo.
15.7. St.
       Ráno zase do práce, s tím rozdílem, že jsem tam jel na kole. Je to asi 14,6km. Většinu toho času pracujeme, zbytek trávíme s holkama v expedici. Trochu jsem si prodloužil cestu domů, byl jsem ve Vohančicích, Březině atd... Na zbytek si už nepamatuju.
16.7. Čt
       Ráno dokončujeme šroubovací práce a pak se dvě hodiny flákáme. Odpoledne jedu na kole dom. Asi o půl šesté jedu do xeftu, kupuju flašku vodky a odjiždím na Klucaninu pařit. Byl jsem tam skoro první, jen Béďa byl přede mnou. Spolu jsme vyžrali tu vodku. Mezitím přišli Pavel a Dejva a Dana. Béďa a Dana pak odešli. Přišel taky Halvi a Augustin a Jana. Halvi měl dobrou vodu, mezitím přišly Verča a Eva S., tu vodu jsem mu sebral,  ??? jsme ??? a tak jsme kecali a já jsem popíjel tu vodu. Pak odešli všichni až na Halviho. Já jsem se poblil, oblíkl a šel jsem spát.
17.7. Pá
       Su po vopici. Do práce jsem přijel tak akorát včas a bylo to utrpení. Jak sjíždět Klucanku na kole, tak i v práci. Celej den jsme sice nic nedělali, ale i tak. Poslední dvě hodiny jsme dělali s křovinořezem. Pak jsem dojel dom, chvilku jsem se nudil a pak jsem začal číst Tajný život Salvadora Dalího.      

Člověk mimo pochopení

12. ledna 2011 v 22:09 | Dorian-gray
S tématem paranormálních jevů se vypořádám velice rychle v pár větách. Nic takového samozřejmně vůbec neexistuje. Nějaký stíny na fotkách, když se na to při vyvolávání hrabá zamaštěnejma rukama, nejsou důkazem vůbec ničeho. Lochnesská příšera, nafouknutá gumová pneumatika. Spousta "zaručených" svědectví, kdy někdo něco viděl, třeba ufony, nebo ducha ... hmmm, jsou to prostě lži. Na druhou stranu je moc věcí zdánlivě normálních a běžných, a navzdory tomu vymykajících se rozumovému pochopení. Největším z těchto oříšků je člověk sám.

Schizofrenie kontra demence (a Ravel)

11. ledna 2011 v 22:13 | Dorian-gray
Trčím opět na ubytovně, nedělám nic. Myslel jsem si, že stihnu tolik věcí, když budu mít tolik volného času. Schází mi ale vnitřní disciplína, tak nedělám skoro nic. Je pravdou, že jsem například dnes odpoledne byl koupit pro nás (pro mně a pro Bedřicha) nějaký žrádlo. Teda pro něho žrádlo a pro mně jídlo, ale cenově to vyšlo na stejno.

První noc v novém bytě

9. ledna 2011 v 22:55 | Dorian-gray
Dnes v noci jsem se vůbec dobře nevyspal, nejen že mně budily trvalé záchvaty kašle ale celý den jsem byl jaksi nervózní z mého plánovaného odpoledního odjezdu. Dopoledne jsme ani nebyli venku, žena šla potom asi v jedenáct zase spát a já se intenzivně nudil. Pak jsem si sbalil věci a taky Bedřichovi jsem sbalil pár nezbytností, jako pelech, misku, pytlík žrádla, sáčky na hovna, vodítko ... Nanosil jsem to odpoledne do auta a ještě se šel rozloučit. Jedu pryč vlastně jen do pátku, ale tohle byla opravdu síla.

Setkání po letech

6. ledna 2011 v 21:44 | Dorian-gray
Tak dnes na den tříkrálový, na pravoslavné vánoce, došlo k významné nevýznamné věci. Sebral jsem vškerou odvahu a během týdne si domluvil schůzku s Markétou. Termín jsme určili na dnešek na 16:30, místo na zastávce MHD na Budějovické v Praze pod Reiffeisenbank. Celý den ráno, oběd a potom probíhal vcelku normálně byly přednášky, naštěstí lektor také nebyl žádný hujer, tak to ukončil o hodinu dřív. Potom jsem spal na pokoji a tak nějak jsem přežíval. Vzhldem k tomu že se mi blížilo rande vů, jsem byl v dobrém rozpoložení, byl jsem sice napjatý, ale dlaně se mi nepotily a ani jsem nebyl komicky roztržitý.

Praha II.

5. ledna 2011 v 23:26 | Dorian-gray
Tak a já mám opět potřebu se tady vymluvit z obdivu k nějakým lidem. Vlastně mívám tyhlety pocity v poslední době často. Pak mně to třeba přejde, ale. Stává se, že zkrátka někdy potkám člověka, který mi naprosto imponuje a já mám veliké nutkání mu (tomu člověku) tohle všechno povědět, strašně ho pochválit a vůbec ho převelice velebit. Možná bych složil i slaboduché verše, slabé kažkopádně formou, ale vyjadřující hluboké uznání a vůbec ty nejupřímnější city. Co na tom že tihle obdivovaní lidé jsou do jednoho z plémě Evina. Ale pozor, deklaruji už zde v prvním odstavci, že já se s nimi nechci vyspat, nehledejte žádné dvojsmysly.

Tak například dnes zde předevšemi musím vyzdvihnout zemi našich severních sousedů, bratrů slovanských. Našich drahých příbuzných od dob, kdy se bájní sourozenci Čech a Lech usadili v této nehostinné pralesní jungli a položili základy prvních státních útvarů v české kotlině a v tom co odtud zbývá k baltu. Pochválit za to že z jejich středu dorazila řízením nevyzpytatelné fortuny do našeho hlavního města jejich nejskvělejší dcera IB. Která nejen, že je velice krásná, je totiž i hodně otevřená, svobodomyslná, je vzdělaná a protřelá, je krásná (opět) je navíc i moc hezká a k tomu i dobře vypadá, je také jemná a zranitelná, jistě i inteligentní a pracovitá no a v neposlední řadě je moc pěkná. Navíc má bezvadnou češtinu s výrazným polským akcentem, který mně upoutává k židli a znemožňuje mému mozku složitější pochody. Když se na ni dívám, v záhlaví se mi točí modlitební váleček s texem: "Ty jsi tak skvělá, ty jsi tak skvělá, ty js....".

IB má navíc zajímavé názory na svět, vůbec už to že se někdo ze středního Polska dostane do práce v Praze, podotýkám do zaměstnání, kde čeština je přísně dodržovaným úředním jazykem. A podotýkám, že v době kdy na západ směřuje každý osel. Má ráda českou zemi a Prahu a je tu spokojená. Stejně jako já má představu o tom že není nutné aby rok měl čtyři období a hodlá to řešit nejjednodušším způsobem a to přestěhováním se do Turecka, naučí se Turecky a bude tam prostě žít a pracovat. Když jsem si o sobě myslel že jsem otevřený a nespoutaný, nyní konečně vidím jak to má opravdu vypadat. IB prostě jde na východ a jih, za sluncem a svými sny a nenechá si kazit život penězi. Až ji zítra zase uvidím, tak ... ale co, teď mi tady říká spolubydlič něco v tom smyslu, že : "Ty poslouchej teď si mně přidala ta IB na Facebooku, no a docela rychle ty jo.". Mám pocit, že spolubydlič má podobné názory jako já, nevím jestli celkově, ale pokud jde o IB, tak jistě. A až ji zítra zase uvidím, tak budu rád, protože ostře kontrastuje s šedí ostatní zdejší populace, atd... přesné důvody viz. odst. II.

A proč tu píšu takové kydy? Odpovím parafrází z filmu "Poslední pokušení Krista", která v mém skromně pozměněném podání bude znít: "Já jen položím ruce na klávesnici, a psát bude Bůh.". Ta původní myšlenka je totiž skvostná.

Z Prahy pro www.blog.cz Dorian-gray

V příštím životě za tebou zajdu

4. ledna 2011 v 22:02 | Dorian-gray
Toto nechť je krátký článek na téma: "Plány pro příští život, život po životě, nebo co-já-vím posmrtný život". Je pár věcí které se mi jaksi nedaří uskutečnit za současných okolností. Kolikrát už jsem si řek´ ono Macháčkovské: "Ty ale přece už jednu holku máš!". Je to tak nějak nastaveno v mojí hlavě a vždy se mi to vynoří v tu pravou chvíli, a tak mně to stále drží mezi těma několika promily mužů věrných svým manželkám. Ne že by mně to nesralo, a ne že by mi jiní lidé nenaznačovali, že jsem vůl. Ale já prostě i po deseti letech stále myslím náš vztah vážně atd..., no prostě si myslete co chcete.

Takže seznam plánů se postupně rozrůstá. V příštím životě se musím zastavit za tou s vlasy jako četné koňské blonďaté ocasy, vlnité. Obejmu ji a nechám její vlas padat to mé tváře a lechtat mně a budeme se smát. Povím jí všechno, co si myslím a budu jí straššně lichotit protože přesně to je to co o ní soudím. A také je to přesně to, co si v současnoti upírám učinit, protože se to jaksi nesluší a stejně by se to pak provalilo a bylo by z toho jen zle. Musím se také zastavit za Markétou a bude-li chtít, budou mí její rovné dlouhé vlasy padat do očí a budu jako tehdy toho léta roku ani nevím kolik, a řeknu jí, že je mi líto jak jsem se kdysi hloupě choval, jaký jsem byl pošetilý, samolibý blázen a taky řeknu, že jím jsem dosud a ještě neco horšího. A řeknu jí, že byla skvělá a že už nikdy jsem s nikým nechodil celou dlouhou zimní noc skrz velkou zimní Prahu a že mi nikdy nebylo s nikým tímto způsobem skvěle. Musím se také omluvit ministerské dcerce, že jsem byl pošetilý, sobecký, věčně ožralý hlupák, který jí naprosto nebyl hoden, a že celé její bytí v mé blízkosti bylo jejím ztraceným časem. Ani jsme se tehdy nerozloučili a když se po nějaké době zase ozvala, tak jsem ji stroze odmítl, stroze a nelítostně (úplně se vidím, jak mi to bylo tehdy jedno a dnes jak je mi to líto)((ale možná, že už tehdy se ozvalo ono Macháčkovské)). Zajdu také za sálenou, které jsem v životě mnohokrát ublížil na tom nejzranitelnějším místě, ano tak nesmyslně kutý a neciltivý jsem byl. Toto je opravdu hrozná vzpomínka i pro mně. Taky bych asi zašel za Evou a řekl bych jí kolik moc jsem ji měl rád a taky že bych ještě jednou chtěl sedět u ohně a poslouchat její zpěv a že mi to moc chybí. A bylo by toho víc, ale pak už by to nebylo ke čtení, je to konec konců furt dokola.

Hergot, ale žádné posmrtné životy nebudou, nebudou, nebudou, vše co jsme je jen složitější chemická reakce která se jedné chvíle prostě přestane sama perpetuovat, skončí a nezbude z nás nic než jen hromádka atomů a molekul. Hromádka bez minulosti, bez budoucnosti, bez vzpomínek, bez chtíče, bez starých bolů, bez nadějí. Všechno bude pryč a dluhy zůstanou nesplaceny.

Neměl bych být takový osel a odkládat věci na neexistující termíny, musím to prostě stihnout ještě za života zde na téhle obydlené, modré kouli. A vy také zapomeňte na nějaký "afterlife" - není, prostě není. Všichni jen tak zmizíme.

Napořád.

Praha I.

3. ledna 2011 v 16:40 | Dorian-gray |  Historická fakta
Je třetího ledna odpoledne a já sedím v Praze na hotelovém pokoji a chci toho strašně moc napsat, mám chuť to sem všechno jen tak nasypat bez ladu a skladu. Začnu po-nepořádku, viděl jsem dneska krásnou holku, je polka a je s náma na kursu. Za 49 minut se tady zastaví a půjdeme do města. Dnes jsem poprvé v nové práci, je to celkem dobrý pocit, obzvláště když nejsem někde u strojů ale v Praze, daleko od lidí vlastně na takovém výletě. Uplynulý týden kolem Vánoc byl extrémně namáhavý, pořád nějaké návštěvy, dárky, stromeček, punč, sníh a zima. Ale už je to pryč a přijde to až zase za rok, takže také důvod k radosti. Trochu stinnou stránkou našeho hotelového pokoje je to, že tu se mnou je ještě můj spolubydlič, jakých kluk z Třince, nic proti němu ale radši bych byl sám, znáte to. Jsem prostě takový.

Poněkud originálně teď napíšu něco o novém roce. Bloggerským dárkem pro mně je skutečnost, že si na mně vzpomněla jedna mnou obdivovaná pisatelka, za což jí přísluší ještě větší obdiv. Tak z toho mám opravdu radost. Novoroční předsevzetí mám jen jedno, ať se letos nic neposere! v případě že toto předsevzetí/přání se vyplní tak bude následující čas jistě dobrým, posere-li-se bude to katastrofa, ostuda, blamáž, však-jsme-ti-to-říkali, osobní ztroskotání. Tohle dost souvisí s mými plány do budoucnosti, hlavně s tím že měním zaměstnání, že měním místo pro život, že se budu méně zdržovat s rodinou a více budu mít času na studium, na práci na dobývání světa. Tak tedy doufám, že se to neobrátí proti mně.

Silvestrovská oslava dopadla svérázně, ale u nás se už ničemu nedivím. Byli jsme prvně nasraní, že vůbec musíme něco slavit a proč je ten podělanej silvestr právě dnes a proč kvůli tomu všichni tak blázní? Hergot! Odvolali jsme tedy všechny návštěvy, měli jsme totiž původně v plánu večírek s DrD. a taky potom s náměstkem, ale oba se podařilo nenásilně odvolat a je to dobré. Tu slavnou silvestrovskou sekundu jsme nějak propásli, děvče moje spalo a já tomu nevěnoval pozornost (tedy ani jí, ani přelomu letopočtu). Jo a ani jsme si neotevřeli šampaňské. Až druhý den ráno, nebo kolem poledne jsme si uvědomili, že je třeba to zapít. Pustil jsem do éteku písničku od ABBY o novém roce a snažil se přestřelit špuntem z bohemia sektu parkoviště před domem - neúspěšně, poněvadž jsem trefil spodek balkonu nad námi a a špunt tedy neměl předpokládanou dráhu, druhý den jsem ho našel na chodníku, škoda. Popřáli jsme si a připili si, musím říci, že jsem se sám nad sebou dojal, jak je mým zvykem v takovýchto situacích. Ještě že jsem nepustil hymnu, to by možná došlo i na krokodýlí slzy.

Tak to je ve stručnosti vše, brzy se mi vybije počítač a nechce se mi připojovat zdroj. Posílám dvěma věrným duším pozdravy a přání všeho dobrého. Snad je jasné o koho jde. Speciálně pro Tyynku mám dvě věci - big kiss a big hug. A kdo máte něco nového na hlavě, nebojte se to ukázat. Vy ostatní se mějte také lépe a lépe, pokud existujete.

Z Prahy pro www.blog.cz Dorian Gray