Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Kolej yesterday

3. listopadu 2010 v 20:59 | Dorian-gray
Tak jsem opět napsal článek do tématu týdne - dospělost - není zas až tak šedá a nezajímavá, no ale žádný terno to teda není. Tvářím se v tom článku jako bych všemu rozumněl a jako bych měl všechno skvěle zorganizováno podle sebe, cha, ale tak to vůbec není. Spíš si myslím, že moje dospělost je zorganizována lidmi kolem mně a moje vlastní vůle se krčí v koutě jako zmoklá slepice, ale to jsem tam jaksi pozapomněl napsat. Stalo se.

Nyní sedím ve své setmělé pracovně, v setmělém patře, jedné tajemné české okresní nemocnice, v jednom strašidelném malém okresním městě. Nainstalovali mi sem pracovní stanici, takže ani moc nemusím opouštět mou tmavou komnatu, můžu popisovat i zde. Monitory mojí nové pracovní stanice jsou horrorově temné, jsou černé, jsou vypnuté. Na práci totiž není co. Slyším je tikání hodin někde za mnou, každý tik má tisíc ozvěn, jak proletí tam a zpět sešeřelou dlouhou chodbou, odrazí se od všech stěn. A po těch chodbách opravdu chodí někdy strašidlo, jmenuje se ... no budeme jí říkat Lesana a je to naše zástupkyně vrchního laboranta (vrchním je jak jinak Homo). Lesana brázdí tyhle chodby a někdy významně zaklepe na moje dveře, já je s vrzotem otevřu a ona pro mně má další práci. Je to kráva. Jako člověka ji vyloženě nesnáším, Homo je proti ní jako Vinnetou proti Santerovi. Je to pětačtyřicetiletá vyhlaslá svíčka, která trpíc svým syndromem zavírajících se vrat, nás častuje sexuálními narážkami v husté řadě za sebou. Ale nejvíc je na ní odpudivé její falešné přátelství, její duše je shnilá. Dost o tom.

Brzo udeří devátá, a já se vyberu domů - Temnou ulicí-í-í, na kolej-j-j ... Na listopad mi napsali jen asi pět služeb, takže intenzita blogování bude snížená. Zdá se, že by to mohlo prospět upadající úrovni stránek. Ále, místo toho abych tu vypisoval klišé o špatnosti těchto textů, radši zde vyobrazím jednu scénu z dnešního pracovního dne.

Bylo to po poledni a venku ještě svítilo slunce, byl světlý den a okolí nebylo ani z desetiny tak tajuplné jako je nyní. Seděl jsem u popisů a ťukal tam nálezy typu: "St.p. fr. base prox. čl. 4. prstu LHK.". Dnešek prostě zkratkám přeje a já jsem v tom ještě břídil, jeden kolega, kterému se pro jeho fyzický vzhled přezdívalo Lalok, tak ten kolega dovedl napsat dva řádky internistických zkratek bez jediného celého slova, a pozor, tak aby to dávalo smysl. Ale nech Laloka lalokem. Ostatně lalok je nyní ženatý s dívkou, ke které jsem prudce zahořel slepým citem na cyklovýletě ve třeťáku na výšce, moje srdce raněné amorovým šípem se potom zotavilo za pár hodin, a samozřejmě k ničemu nedošlo ačkoliv cit byl vzájemný. Tehdy se mi v záhlaví ozvalo Macháčkovské: "Ty už přece jednu holku máš!", pak jsem šel spát, nebo tak nějak. Zkrátka jsem se zachoval jako charakter a dodnes toho lituji, né vážím si toho, nebo co. Ale zpět k tématu, popisoval jsem rentgeny, a měl v uších naplno puštěného Rachmaninova, někdy to tak dělám při práci a musím říct že je to dobré, zvláště k popisu rentgenů se klasická hudba hodí velice. Seděl jsem tak u těch popisů a svěl byl pro mě krásný, v uších krásná hudba a jakoby shora, z nadhledu jsem sledoval to hemžení kolem mně. Šéf můj seděl kousek vedle a snažil se popisovat cétéčka a za tu půlhodinu, co tam byl, mu zazvonil telefon asi desetkrát. Měl jsem z toho mírně škodolibou radost, šéf se na mně po mé výpovědi tváří jako kakabus, tak mu to patří. Moje radost se zvětšila, když u zazvonění šestého hovoru začal kurvovat. Skončilo to tím, že po posledním zazvonění se na to vykašlal a zmizel někam k sobě asi. Zněla mi v uších krásná hudba byl jsem v tu chvíli pánem situace. Příběh nic moc, ale líp, než nechat bílé místo.

Konec, musím se vypravit domů. Líbám Vás na holé koleno. Vás, však víte koho. Co těm ostatním (?) - asi nic, nikdo jiný to číst nebude. Tak se pokusím odeslat tento článek a vyrazit.

Temnou ulicí-í-í, na kolej-j-j,
jó to je dávno, yesterday-y-y,
yesterday-y-y, hmmm-m, hmmm-m

(pozn. aut. - ulice je ve skutečnosti prázdná)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 tynkakroupova tynkakroupova | Web | 4. listopadu 2010 v 15:42 | Reagovat

Ale já Vás nechtěla odmítnout! Až nám barák vyhoří, tak Vaši nabídku přijmu. A mooooc ráda. Nějak jste změnil svoji image. Protože jste začal dělat smajlíky. Co se stalo? :-)
Jestli líbáte mě, tak díky. Taky Vás políbím v dalším článku. Koukám, že máme společnou vlastnost-škodolibost. Cože?!!!! Pět služeb!?! Co bez Vás budu dělat? A nepotřebují si třeba kolegové vyměnit službu? Jestli jo, tak se moooooooooc těším...

2 tynkakroupova tynkakroupova | Web | 6. listopadu 2010 v 15:43 | Reagovat

Kravaťák je blbec. Třetí meta...ne, tak daleko ještě nejsem.
A co říkáte na to líbání? Dala jsem Vám na výběr místo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama