Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Kámoši

12. listopadu 2010 v 22:43 | Dorian-gray
Oh, toto je tak pozitivní téma až z něho kape sliz. Redakce blogu opravdu asi musela dost zapracovat aby našla něco tak otřepaného, nudného a správňáckého. Zřejmě se to asi všude bude hemžit chvalitebnými slovy na adresu toho cnostného vztahu dvou lidí. Jistě se budou předhánět v tom jak je pro koho přátelsví důležitější a jak kdo má rád svoje přátele. Já taky přispěju svou troškou do mlýna a vypudím ze sebe pár vět, jdoucích přímo od srdíčka.

Tak tedy, mám rád svoje přátele, nejvíce si cením, chovají-li se ke mně přátelsky. Každý potřebuje přátele, aby se s nimi mohl přátelit, a aby mu pomohli překonat zvůli jeho nepřátel. Dkyž je mi zle a už všichni odešli, v tom přijde můj přítel a přátelsky mně poplácá po rameni, je mi najednou mnohem líp a jdeme se schlastat, po cestě zpět se přátelsky podpíráme. - To je asi tak vše co bych pravil k tématu přátelství (dále jen P.).

No a teď bych tedy rád dodal něco co si myslím opravdu a co by mělo oživit zdejší stojaté vody. Za dob antiky bylo P. také velice uznávaným vztahem, chváleným atd., mělo to i svou oporu v soudobé filozofii (zejm. Pythagorejci), bylo stavěno vysoko nad lásku (mezi mužem a ženou). Ano tehdejší pojem P. se týkal výhradně vztahů mezi muži, vojáky. To má své jaské důvody v nutnosti přátelství ve zbrani (Homérovi kluci Achilles a Patrokles). Přátelský vztah mezi ženami zřejmě tehdy nikoho nezajímal a pravděpodobně dosud nikdo nedokázal zda existuje P. mezi mužem a ženou. Toto výhradní přivalstnění P. pro muže vedlo k další zajímavé věci, a to, že nikomu tehdy nepřišlo příliš divné, když P. přerostlo do něčeho poněkud za hranice, totiž do fyzické, homosexuální lásky. I to asi souvisí s poměry v armádě, které byly asi vždy přibližně stejné. Takže v této krátké úvaze jsem chtěl, shrnuji, poukázat na blízkost P. a aktivní homosexuality tak jak byla jasně patrná za časů dávno minulých. (kamenujte mně v diskusi)

Dále bych chtěl připomenout dva citáty, které jsem zrovna vyhrabal někde hluboko mezi neurony.

1. Ó Bože chraň mně před mými přáteli, před nepřáteli se ochráním sám. (autor snad Bismarck)
hluboce pravdivé, nekomentuji

2. Ženy nejsou naši nepřátelé, jsou to přátelé, ale hrají zatraceně tvrdě. (autor neznámý)
také nekomentuji, pravdivé

Tákže v tomto malém článku jsem použil slovo přátelství a slova jemu podobné 25x. Z toho množství pozitivity už se mi zvedá žaludek, asi od zítřka přejmenuju všechny (asi vlastně jen jednoho, a kdo ví jestli mně ještě má rád, když jsem nedávno propásl jeho třicetiny) přátele (26x) na kámoše.

Ať žijou kámoši.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Niki Rosellin Niki Rosellin | Web | 13. listopadu 2010 v 8:56 | Reagovat

moc pěkně napsané

2 tynkakroupova tynkakroupova | Web | 13. listopadu 2010 v 9:46 | Reagovat

Skvělý článek. Na tohle téma psát nehodlám. Obdivuji, že to slovo dokážete tolikrát napsat.
Jinak si užívejte samoty, čas se Vám krátí. A dejte sem  něco z těch svých spisů...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama