Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Seznam pytlovin

25. října 2010 v 17:39 | Dorian-gray
Tak slibuju že už nebudu kydat sem oduševnělý kecy, příchází čas na holá fakta. Napíšu tady pár odstavců o tom co jsem dělal po návratu z ostrovů, od úterý 19. řijna.

Úterý večer. Po delší době pěkný večer strávený s rodinou, vykládal jsem spoustu věcí které jsem viděl na výletě, a vůbec jsme se měli fajn. Naše malá, tedy ta menší se mezitím naučila chodit a dělá sama pár kroků a to zcela bez drža. Asi jsme i pili nějaký víno a přemýšleli jsme o tom co nás v životě v několika následujících měsících čeká. Spát jsme šli až kolem druhé

Středa. Ráno do práce, ach jo, asi se mi vstávalo docela dobře jak to tak mívám. A mám pocit že nedostatek spánku mně nějak moc nevadil, překvapivě. V práci jsem se tvářil jakoby nic, nikdo nevěděl o tom co jsem v pondělí a úterý podnikal. Musel jsem myslet na zítřejší den, kdy plánuji šéfovi oznámit tu radostnou v uvozovkách novinu o mé změně zaměstnání. Pro oddělení to bude rána do srdce a já to vím, ale není možné se se zaměstnavelem příliš mazlit, atd. Odpoledne jsem šel hrát volejbal a tak nějak to bylo docela dobré, asi se mi i dařilo. Byla tam i ta s drzým výrazem ve tváři, o ní jsem již dlouho nepsal, protože jsem ji dlouho neviděl, až nyní po několika měsících. Byla spokojená a když jsem se zeptal jak se jí vede, tak sebevědomě a ihned odvětila že skvěle. Tak to asi bude pravda. Jo jen ať se jí daří, je to jeden z lidí, jejichž smutek mně tuze dojímá. Je skvělá.

Čtvrtek. Tento den krátce po ránu jsem šel k primáři do jeho kamrlíku, řek jsem mu že mám zajímvou pracovní nabídku a že jsem rozhodnut jí využít. Hlas se mi třásl, no ale co bylo vyřčeno už nelze vzít zpět a, no prostě bylo to venku a to je to hlavní. Bavili jsme se potom o nějakých podrobnostech, docela mně překvapil, že moje postoje chápal, nebyl zlý ani podrážděný, ani uražený, jen tupě civěl do země. A ani neprotáhl obličej a neotevřel pusu, jak jsem očekával. Takže ze strany jeho to byl chlapský a rovný přístup. Vzhledem k uvedenému je atmosféra v práci nyní chladná, kolegové sice o ničem nevědí, ale o to víc, žijí v omylu a z mého odchodu se jim jeví výlhed na více a více práce, které je už teď dost. Večer u nás byli na návštěvě náměstek a jeho bývalá současná holka, byli nějací divní a čudně se koukali. Vyklopili jsme jim naše novinky, a nevím, nevím, jestli tam není špetka závisti. Oni taky říkali nějaký drby z nemocnice, ale byly to těžko uvěřitelné, záměrně přehnané povídačky, které jejich hlavy nekriticky přebraly tak jak je slyšely. Dojem z návštěvy byl každopádně u mně rozpačitý a po jejich odchodu jsme si s ženou řekli, že jsou nějací divní.

Pátek. Dnes začíná třídení maraton oslav prvních narozenin našeho mladšího dítěte. V práci jsem to opět nějak přežil a odpoledne jsem došel domů. Začal jsem psát článek na blog, protože jsem byl sám. Ostatní byli někde v obchodech. Potom přijeli moji rodiče a pak jsme se doma postupně sešli všichni, tj. my, moji rodiče a rodiče ženy, jo a taky její brácha. Asi jsme večer jenom trochu popíjeli a tak nějak si povídali. Už ani nevím.

Sobota. Všichni šli pryč a my jsme doma zůstali se švagrem sami, postavili jsme ten domek, který darujeme dětem k narozkám, je to metr dvacet vysoký plastový domeček, kam se vlezou obě dvě a můžou si tam dát i nábytek. Moc se jim líbil a nejmladší trávila den tím, že se potácela dovnitř dveřma a zase ven a zase dovnitř a tak dál, zkrátka kolem domu. Taky jsme byli večer v restauraci a měli se tam dobře, pili jsme pivo a tequillu a taky víno.

Neděle. Dnes jsme kolem poledne hráli squash a byli na jídle v jednom hotelu, no vlastně v tom, kde mají to squashové hřiště. Pak se všichni rozprchli do domovů. Já byl ještě večer na volejbalu, hráli jsme v šesti proti pěti a byla to neurovnaná, nepřesná hra, šest lidí je na volejbal asi moc. Viděl jsem opět nahou s.p., ale jo docela jí to šluší. Pak jsme šli s klukama na pivo a pak brzo domů.

Pondělí. To je dnes, už se blížíme a brzo dosáhneme bodu zvaného přítomnost. Je to zatracená nuda psát tento materialistický výčet typu co, kde, kdy, kdo. A  myslím, že to ani není ke čtení.

Proto se příště bude asi zase konat zával slz a sebelítosti, protože to je to co sem chci opravdu vyvrhnout, nikovli tento seznam.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 tynkakroupova tynkakroupova | Web | 27. října 2010 v 8:50 | Reagovat

super! Těším se na ten zával slz!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama