Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Říjen, někdy na konci...

25. října 2010 v 16:49 | Dorian-gray |  Historická fakta
No takže s Gi. jsem se nakonec nesetkal. Hmm. Možná, že je to tak dobře, třeba je to jiný člověk, má už úplně jiný vlastní svět a já jsem jen jakýsi hlupák z minulého století. A taky mám vlastně svůj svět, z něhož, jak je tady důkazem, nejsem schopen stejně nijak vystoupit. Vlastně se to celé seběhlo tak, že Arab mně v pondělí vytížil takovým způsobem, že nebylo možné se uvolnit na dostatečně dlouhou dobu, abych dojel až do Londýna a zpět. Měl jsem asi také naivní představy o vzdálenostech a také o cenách za cestování vlakem v Anglii. Kdybych vůl neletěl letadlem, ale jel radši z Prahy autobusem, bylo by vše jinak. Každopádně jsem s Gi. nakonec telefonoval, byl jsem napjatý a bušilo mi srdce, když zvedla telefon zpočátku mně nemohla poznat, ale potom jí došlo, kdo je na druhém konci drátu. Zmateně jsem se snažil vymyslet nějaký způsob, jak se setkat. Vše bylo marné. Kettering je příliš vzdálené město. Napadlo mně také, že si nechám uletět letadlo a domů pojedu o několik dní později, to bych byl jiný formát kdybych udělal tohle kvůli tak nejisté věci, jako je naše setkání.

Také jsem, bylo to ještě cestou na letiště v Praze před odletem, tedy před minulým článkem, jel v autobuse s dívkou. Sedla si vedle mně a připadala mi dost zajímavá. Po nějaké době otálení, autobus jel jen půl hodiny, jsem se jí zeptal zdali bychom si mohli povídat. Cha. Byla dost zaražená, ale neodmítla mně. Tak jsme si trošku povídali, a říkala, že je z devíti dětí a že chodí na střední školu někde v Ostrově, nebo co. A také jsme se bavili o Římě a o cestování a o zpěvu a o sborech kde ona zpívá. A také jsem jí říkal o plánovaném setkání po letech a tak mi přála hodně štěstí. A ani nevím jak se jmenovala, zapomněl jsem se zeptat.

Setkání prostě neproběhlo a mně se Gi. nyní zachovává v mysli úplně stejná jako byla dříve, když jí tehdy nebylo ani osmnáct. Vlastně jsem chtěl více vyprávět o tom co jsem zažil s Arabem ale nějak se mi to nechce psát. Mám zase na mysli jen hloupé pohledy a výjevy z vlastní minulosti. Pracovní události v Anglii by byly na dalších několik stran, kdybych chtěl povědět o všem, co mně tam šokovalo. Je tam úplně jiný svět a nic neplatí tak jako zde, ale už dost o tom. Na tohle vážně nemám náladu.

Já jsem zasněný a hlavu mám vysoko v oblacích. A musím taky podotknout, že věci doma se jaksi pohly k lepšímu a že jsem zase na té části sinusoidy, která se nachází nad čarou. Dost se na tom přičinilo naše setkání po mém návratu z výletu. Přišly na mně čekat na nádraží, a rozběhly se za mnou, no vlastně jen Ema a strašně jsme se vítali. Musel jsem jim pak všechno povyprávět a nevynechal jsem nic, až snad kromě té události s Gi. o tom jsem se vlastně nezmiňoval vůbec. A taky jsem se rozhodl, že změním zaměstnání a půjdu pracovat nikoliv do Anglie ale do jiného místa v ČR. Ale o tomto tématu později, určitě budu mít na to dost příležitostí. Třeba pak napíšu o té scénce, kdy jsem říkal šéfovi, že u něho skončím, a ani jsem nevěděl že šéfík měl zrovna narozeniny. Hmmm, život je jeden z nejtěžších.

Musím ještě napsati, že jsem si nyní zcela jist, že jsem před léty ten dopis nepochopil ani z poloviny. Byl jsem asi prapodivný hlupák nebo co, že jsem tehdy nesedl na první spoj do Janova. Teď v návalu sentimentu mám na vše náhled úplně jiný, ale s tím se asi nedá již nic dělat. Dalším poznatkem je to že italský přízvuk člověk nevymítí ani za šest let, dokladem toho je Gi. jejíž neopakovatelná neznělá hláska na konci každého slova, jakoby sdělovala místo jejího původu. Zkrátka je to tam a ne že ne. Tak tady musím na chvíli přestat psát, někdo sem jde.

...

Tak uplynuly tři dny a zase pokračuji, jsem v práci a nedělám nic. Během té doby jsem se trochu uklidnil, moje platonická staronová láska mně v současné době kruší o něco méně a jen si opakuji s GnR že "I´ll still be thinking of you and the times we had!". No a nakonec přeji všem smutným lidem, hlavně jedné dívce s černým havranem na erbu, hlavu vzhůru a loučím se veršem ze stejné písničky "There´s a haven above you!".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 tynkakroupova tynkakroupova | Web | 27. října 2010 v 9:01 | Reagovat

Tak Vám držím palce v nové práci! Jo a k tomu mému psaní na stroji: v mačkání bekspejsu jsem nepřekonatelná. Jednu stránku jsem na stroji přepisovala 5krát a to jen proto, že na poprvé tam byly dva překlepy (jenže já si dala cíl-být dokonalá). Druhý pokus-3 překlepy. Třetí pokus-3 překlepy. Čtvrtý pokus- 5 překlepů. Pátý pokus- 1 překlep. Na stroji píšu jen svoje kravský nápady. Tu práci o minulých životech (kde mimochodem píšu jen o tom, co bych být nechtěla) pak jen založím do nočního stolku. Na stroji píšu, protože je to sentiment.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama