Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

September 18th

18. září 2010 v 13:43 | Dorian-gray |  Historická fakta
Ahoj, takže ve zkatce co bylo včera. Přišel jsem domů kolem desáté a měli jsme návštěvu, byli tam náměstek a jeho bývalásoučasná holka. Bylo to dobré protože atmosféra byla uvolněná a po napění ani památky. Zdálo se mi jako by byl svět dobrý. Změna nastala po jejich odchodu. Zde jsem viděl jak děvče ovládá umění přetvářky, které já tak velice tuze nerad. Dost už o tom, nechci zamořovat blog takovými věcmi.

Dnes sedím zase na svém pokoji v prvním patře jedné nejmenované nemocnice. Mám před sebou prkno, na něm počítač, píšu do vlastního notebooku a připojení mám přes mobil a bluetooth protože nechce se mi vypisovat podvratné věci přes nemocniční připojení, neboť může být sledované. Až odtud budu chtít zdrhnout tak jim nesmím dát příležitost k vydírání. To trochu přeháním ale vůbec pocit že mi toto může číst zaměstnavatel mi nahání hrůzu. K čertu se zaměstnavatelem. Když jsem šel ráno přes centrální příjem k nám nahoru, doufal jsem, že uvidím tu s třiceti koňskými ocasy, ale nebyla tam. Jó kdyby tam byla, mávli bychom na sebe, to je veškerý projev náklonnosti, který jsme si kdy vyměnili, ale projev to je. No nic, třeba tu bude ještě zítra a mávneme si konečně.

Chtěl jsem včera napsat něco o homosexualitě a o prostituci. No dnes na to nějak nemám náladu, ale přece jenom snad něco. Náměstek říkal, že byli v Praze, já jsem byl také v Praze s rodinkou a potkali jsme je tam a to nikoliv náhodně, ale zcela po domluvě. Běžela se tam nějaká desítka a děvče se zůčastnilo. Náměstek teda říkal že následujicí den byli kalit, původně seděli v hospodě a pili a žvanili nějaký nesmysly, a potom že půjdou jako "pařit". Pod pojmem pařit si sice představuji pití, ale oni asi myslí zmítání se v rytmu taneční hudby, to mi nikdy nešlo. Ale to je jedno. Říkal že byli v podniku zvaném Karlovy lázně, pětipatrová budova plná ožralých a sfetovaných lidí, v každým patře jiná hudba, smrad a zpocení lidé. Holky chovající se jako štětky. Potetovaní borci, pražská mládež, hlasitá hudba. Vytrvali tam od dvou do půl šesté do rána a pak se vraceli spát. Ptal jsem se zdali jim v hlavě hučelo - ne - byla odpověď. A ani se jim tam nelíbilo. Dovedu si představit co bych dělal já na takovém místě. Asi bych si někde sedl, asi bych si dal pivo, no s nikým by si povídat nešlo pro tu hlučnou muziku, a tak bych asi seděl jen tak na místě a hlavní mou činností by bylo pozorování lidí, co dělají, jak vypadají, to mně opravdu moc baví. Dělával jsem to tak často na podobných akcích za mlada, měl jsem přitom poetické myšlenky a svět mi připadal jako objekt studia a já byl vědecký pozorovatel. Byl jsem nezůčastněný dění, byl jsem nad věcí, sledoval jsem lidi a přemýšlel o nich. 

Budu vyprávět jak to bylo jednou, už dávno v zimě před x lety, byli jsme v hospodě a chlastali, pak jsme šli spát, byl jsem tam já, šoumen a můj splužák z výšky jelen. Ráno jsme byli ještě na šrot a jeli jsme vlakem kamsi směrem na vysočinu a tam byl rockový festival, tam jsme taky chlastali a přikrmovali, pak jsme večer jeli zas kamsi vlakem dál na vysočinu asi do Bystřice, byla tam strašná zima a všude plno sněku, trmáceli jsme se sněhem k jakési zapadlé chalupě kdesi uprostřed polí a lesů, tam byla bečka a kdosi snad slavil narozeniny, snad jakýsi faf. Faf hrával na kytaru a skládal písničky, jedna byla o hulení a zněla nějak takto "lodyha vysočiny čnííííí", vysočina byla jeho oblíbená značka hulení. Taky se tam hulilo na té akci a mě taky dali, já jsem se tomu nikdy moc nevěnoval a vždycky jsem se k hulení přimotal tak nějak náhodou v podzních fázich bečkových, nebo jiných pivních večerů. Jakmile jsem si dal páva, večer pro mně začal, nebo skončil, jak se to vezme, od té doby jsem jenom zíral na lidi a pozoroval jsem svět bez známek vlastní účasti. Po klíně mi potom přeběhl pes a to mně nachvliku přivedlo do reality, páč byl velký a řádně na mně dupl. No a pak jsme se nějak vrátili k normálnímu životu a bylo mi dva dny mizerně. V té době už jsem chodil se svou nynější ženou, byli jsme zrovna na kordy takže se o mně moc nezajímala, kdyby toto, věděla rozešli bychom se.

Tak to byl senilní výlet do minulosti, napadá mně to proto, protože náměstek říkal, že je už na takový flámování starej, cha hovno, je mu 28. Mně je 29 a stále považuji za fantastický pocit vidět vycházet slunce po probdělé noci. Vůbec pohled na nebe považuji za výbornou a v dnešní době málo praktikovanou věc "i pretend that airplanes on night sky are shooting stars, i could really use a wish right now, wish right now.". Ptejte se sami sebe, kdy jste naposledy viděli padající hvězdu, já se přiznám že dávno. Rojem meteorů prolétá země vždy kolem 12. srpna, tak dofám, že to příští rok stihnu, páč letos jsem to propásl, jako už po několikáté. Pak také prolétá kolem vánoc, tak snad, ale to už bude zima.

No chtěl jsem psát o prostituci, místo toho mně teď napadá co jsem poslouchal dnes ráno cestou do práce, byl to Bach a jeho St. Matthew´s passion i jiné jeho skladby a je to neuvěřitelné, to je hudba, kam se hrabe justin bieber, ha.

Jo a odepíšu té náborové agentuře, abych mohl zmizet z této smutné země.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 tynkakroupova tynkakroupova | Web | 18. září 2010 v 16:37 | Reagovat

ráda bych kravaťáka lapla za kravatu, ale to nejde. Vůbec. Je rozvedenej a má v péči děti. Ráno vždycky pospíchá(veze je do školy) a odpoledne tráví s dělníkama, kteří mu rekonstuují barák... Co dělá večer netuším.
Jinak-já jsem taky posedlá opatrností, aby si to, co píšu na blogu nikdo nečetl.
Doufám, že až odcestujete z této smutné země, že budete dál psát tyhle super články.

2 Fabiana Fabiana | Web | 18. září 2010 v 22:05 | Reagovat

I já mám v plánu tuto smutnou (řekla bych spíše zoufalou) zemi opustit. A na opatrnost ohledně blogu už kašlu... nechce se mi zakládat každý rok nový blog jen proto, že jej někdo našel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama