Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

September 17th

17. září 2010 v 21:32 | Dorian-gray |  Historická fakta
Tak tady sedím ve svým pokoji v nemocnici zas. Venku už se dávno setmělo a všichni slušní lidi šli už dávno z práce domů, kde naplno žijí svými skvělými životy, dívaji se na televizi, nové díly svých oblibených seriálů, shlédli zprávy a už ví co je ve světě nového. Já trčím tady. A ani mi to moc nevadí. Dneska js- (teď mně v půli slova přerušil telefon a já jsem musel jít udělat jeden ultrazvuk břicha, paní měla strašlivé potíže, a barvitě je popisovala, to zrovna moc nemusím, ale apoň že nebyla ožralá) -em, tato věta asi měla začít "dneska jsem" ale už nevím jak měla pokračovat. No takže opět služba, zahájil jsem ji dnes dobře, dvouhodinovým protestním spánkem, tak byly okolnosti příznivé.

Protestním proto, že jsem byl rozmrzelý. Rodinka se dnes vrátila z Brna, kde byla včera na "shoppingu", a spaly pak u mých rodičů, jakmile se vrátily domů tak mi dalo děvče pocítit svůj vztek, že není doma uklizeno, byla vážně naštvaná a praštila mi potom s telefonem, ach jo, a já mám v poslední době docela chuť být spolu zadobře. Navíc mi řekla že na všechno seru, tyhlety kecy já opravdu nemám rád. Upřimě řečneno, ne že bych je neživil, tak nevím co tím myslela, asi že nejsou boty v botníku. Lidi já se tady nechci vykřičet z dnešní něco jako hádky, vím že nikdo není na mojí straně, je stejně všechno marno. Jsem prostě šmejd, a jsem sám sebou. Kdybych pravidelně uklízel a utíral prach těžko bych se mohl nazývat svým jménem. Ale co, dost o těchto hloupostech, jo a musím ještě dodat, že vzhedem k výše uvedenému se mi nechce domů, kam bych mohl právoplatně odejít úderem jednadvacáté, tedy za 10 minut.

Dost už o tom. Budu se věnovat popisu nočního špitálu, alespoň několik následujicích řádků.  Nemocnice je střední velikosti, je okresní, sestává z několika budov, z nichž některé, ty hlavní, jsou propojeny tunelem. Takový temný tunel v noci je mystický, ačkoliv je prosklený, ty pomalé kroky s jemnou ozvěnou když se lékař vrací z ambulance zpět do svého vychladlého pelechu. Já těmi chodbami moc nechodím, škoda, nemám tam nikdy cestu, chodím chodbami na našem oddělení, na UZ doleva, na CT doprava, jsou osvětelné, takže ztrácí kouzlo. Ty tunely mají samozřejmě také osvětlení, ale teď jsou prostoupeny stínem. Chodby čekají na svůj každodení úkol v pracovní době, poskytovat možnosti cestování různým jezdícím postelím, které vozí různé a různě nemocné lidi na různá nutná a méně nutná vyšetření.

Je pátek za tři devět. Hospody mají ještě otevřeno a slušní lidé se ještě nestihli ožrat taky aby nebyli schopní vzdorovat když je nakládají do sanitky. Dnes jsme ještě neměli nikoho opilého, stále to zdůrazňuji, poněvadž to považuji za trochu zajímavé, alespoň pro mně. Tak teď napíšu, co jsem dneska už dělal. Jak bylo řečeno, započal jsem takticky 2h spánkem, byla mi ale zima i pod peřinou a to jsem měl i mikinu, mohli by zatopit, ale chápu že nejsou peníze. Pak mně navštívil chirurg a chtěl se podívat na jedno CT, ukázal jsem mu ho (CT), je tam naděje na jeden raritní nález, invaginace ampulomu vaterské papily susp., uvidíme co bude na gastru, dále je tam jistota špatné prognosy pro nemocného nesouvisející s tím ampulomem. Těsně po něm přišel ortoped, že ho bolí noha a otíká, čtyřicátník, sportovec, normální nález. Následovaly další tři UZ břicha, nějaké nezajímavosti ale jedno z nich bylo dobré. Paní vyšetřená už dnes přes den jinde, popsána hraniční šíře žlučovodů, chirurg mi ji poslal protože nám důvěřuje více a chce naše ověření nálezu, uvedu ještě že klinicky a laboratorně jasný obstrukčí ikterus. Já popisuji dilataci na 14mm, a choledocholitiasu, vyjměčně dobře přehledný choledochus. Takovýto nález vždy potěší. A není to cynismus, choledocholitiasa je elegantně léčitelná entita, každopádně z obstrukčního ikteru nejlepší varianta co může být. No a pak jsme dělali jště něco a to už se mi nechce psát.

Celý den od oběda jsem nejedl, chuť k jídlu mi vzal můj rozhovor s manželkou, chtěl jsem si objednat pizzu, ale neodhodlal jsem se zvednou telefon, taky jsem chtěl odepsat jedné náborové agentuře ve snaze vypadnout z ČR, ale také jsem se neodhodlal, jelikož k vytvoření odpovědi bylo potřeba zapnout mozek, a muselo to být v angličtině, to není nic mimořádného s tíim jazykem pracuji stále ale je zajímavé že pracovnice, která mi psala byla slovenka, věděla, že mám český mail, a stejně to napsala anglicky. Jo a když jsme u toho cizího jazyka tak mně pěkně hnětou anglismy používané v češtině (nevím jestli se čeština nepíše s velkým), tak např. jdeme na shopping jak říká moje milé děvče. Já se od toho distancuji. Nebo taky říká :"je to tu full." no je to opravdu hrůza.

Dole v recepci sedí sestřičky a musí bdít po celou noc, mají stále rozsvíceno a sledují jak se večer stmívá a ráno svítá. Je to jako když jsme bývali za mlada na ohních, večer jsme s nezájmem pozorovali západ slunce a ráno jsme byli překvapení jeho východem, pak jsme se schoulili do spacáků a opilí, špinaví, a umounění a smradlaví šli spát, budili se před obědem za perného slunce, a v hlavách nám jen hučelo. Z těch sestřiček je tam jedna krásná, ach jo, je menší, dřív nosila kudrnatý vlasy po ramena a huňatý jak třicet koňských ocasů, ale blonďatý, nebo takový špinavý blond, kůň má ocas většinou černý a nemá ho kudrnatý. Snil jsem o tom jak mi ty vlasy padají do tváře, to musí být pocit. Chápete, když padají do tváře tak musí padat shora. Jednou ještě zamlada jsem to zažil, moje tehdejší dívka měla dlouhý vlasy a ty mi padaly do očí, padaly tam shora a bylo to něco neskutečného, já jsem teď vážně dojat když to píšu, je 9:20 a já jsem si vzpomněl na Markétu. No z ní je už teď také mamina. Je to už jedenáct let a od té doby jsem se strašně změnil k horšímu, tehdy jsem byl totiž sám sebou, teď jsem hadr vlající ve větru ambicí mého okolí. Také si na ni vzpomenu vždy, když slyším například nohavicovu píseň kde se zpívá: "Maria, panna která byla na všechno zcela sama…" to jsme tehdy poslouchali na její chatě někde už ani nevím kde, ale bylo léto a čas voněl. Někdy mám velké nutkání jít za ní a omluvit se za to jaký jsem, jak jsem se odklonil, jak jsem to pohnojil. Snad ji ještě někdy uvidím. Aby bylo jasno nehodlám se vracet k M. chci o ní jen snít. Realita bývá méně vznešená.

Sbalím to tady, když bude zítra trochu času a hlavně chuti, tak doplním nějaké novinky ze života v tomto špitálním mraveništi, to jen z nedostatku zajímavějších témat. Jo a jednou bych také chtěl psát o homosexualitě a prostituci a o tom jak mě to prostě fascinuje. Myslete si co chcete. Půjdu domů a tam budu mít tuhé časy, ale musím vyvenčit pejsana, no asi budu muset vystát plačtivou, zuřivou scénu, ne z toho se mi chce blejt. Já jsem včera nepoklidil a dneska uslyším jak jsem nahovno jako člověk. Nééé. Já chci pryč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fabiana Fabiana | Web | 17. září 2010 v 21:44 | Reagovat

Konečně mne napadlo, že jste se možná vrátil :) Chyběly mi Vaše články. Nelze se vyjádřit k jednotlivým událostem, prostě... Soucítím s Vámi.

2 tynkakroupova tynkakroupova | Web | 18. září 2010 v 9:28 | Reagovat

Náhodou! Jsem na Vaší straně! Protože jsem děsná bordelářka a hlavně se řídím heslem "Pořádek je pro blbce, inteligent zvládne chaos!"-můžete to říct manželce :-)
Na kecy typu "jseš na nic" já se*u. Vždycky říkám, že jsem hrdá na to, že jsem na nic. Tím vždycky každýho vytočím.
Tak se mějte a písněte zase!
jo a čeština by měla být s malým...teda myslím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama