Nakolik mi ještě vůbec patří ty ruce, které tu teď drží volant? ...

Květen 2010

Blogy o hovně

29. května 2010 v 15:55 | dorian
Je tady dvacetosm krát deset na šestou článků, drtivá většina z nich o hovně. I tento. A mimo to je tento článek také tak trochu o mně. Nebo je to to samé? Stručně, včera jsem byl v práci, pak doma, pak jsem šel k tajemníkovi, nebo náměstkovi, nebo jak mu vlastně tady říkám. Pršelo a dost jsem zmokl i navzdory deštníku. Otevřeli jsme nějaký plechovky a on mi říkal, co dělal minulý dva dny na Slovensku, čekal jsem to, začíná být už také zkažený. Mám toho chlapce čím dál radši.

Pak konečně přestalo pršet tedy jsme vyrazili do města, měl jsem v plánu dvě věci a ty jsem také splnil. Jo abych nezapomněl a ještě předtím jsem byl volit. Nesu si takhle volební lístky KSČM a ČSSD spokojeně poskládané v peněžence, dojdu do místnosti, vhodím je do urny. Chlápek za stolem na mě vrhne tázavý pohled, ukážu prstem. Nalije mi dva kalíšky puškina, nesu si je ke stolu. Jo abych nezapomněl, lístek do urny volební jsem vhodil už odpoledne. Do urny na barovým pultě hážu levičáky, dávají tam za odměnu chlast za darmo. Jablečná příchuť či co, byla pohlazením pro moje smysly. Zabírujeme.

Pak jdeme dál městem až ke stagei kde na notně rozmoklé louce koncertují punkové, nebo snad metalové, no asi to nepoznám, kapely. Temná polojasná obloha a čvachtající tráva to jsou okolnosti uprostřed nichž se pod podiem komíhá pět až šest lidí a provádějí pogo. Hudebníci jejichž věhlas je takový, že není třeba vybírat vstupné, jejichž sláva a asi i majetky umožňují, aby CDčka rozdávali zdarma, předvádějí skutečně upřímné a poutavé vystoupení. Zpěvák váhy tak do padesáti kilo, ale s hrdelním hlasem jako mamut, nebo jako bahno bublající z močálu je pro mne hrdinou večera, hlubokými slovy bych opsal tento výjev, kdybych nějaká znal, Madgod si říkali. Opouštíme hlouček mladých, někdy i starších, někdy značně zjevně společensky keklasovaných živlů, odcházíme (Mezitím bírujeme) středem, večer se totiž už přehoupl do rána.

Dojdu domů a vyvenčím péska. Nota bene, dnes žádné známky trudného ducha, poslední terapeutické postupy, zdá se, mají svůj okamžitý efekt, najednou mi připadá, že svět je nějaký sytější, tráva zelenější atd... Uvidíme co bude až najedeme zítra zase do starých kolejí. Jo a ty lži! Nemusel jsem dneska vůbec lhát, i když jsem v několika věcech raději mlčel, nebylo to celkově tak zlé, to je poměrně významná věc.

Jak říkám, článek o hovně. Píšu ho hlavně pro sebe abych věděl, někdy později, co jsem dělal 28.5. v našem městě, v tomhle špinavém, mrzkém bodě časoprostoru.

Chvála alkoholu, kouření

28. května 2010 v 17:45 | dorian gray |  K tématu
Jen ve stručnosti, nemám mnoho času, jdu totiž na koncert undergroundu dám si tam pár piv. Nyní jsem přečetl pár článků na téma drogy od zdejších bloggerů. Podtrženo a sečteno, mluví z nich školská výchova, exkurze, semináře, besedy. Mluví z nich absolutní vlastní nedotčenost. Jsou to prostě slohovky bez náznaku vlasti angažovanosti autora, bez známek skutečné informovanosti. Sám drogy neberu, to předesílám, v životě jsem párkrát zahulil a nebylo to bůhví co. A ani drogy nikomu nedoporučuji.

Chci vyzdvihnout několik pozitiv, které mi přináší např. pití alkoholu. Sedět na zahrádce a popíjet pivo, nebo třeba víno, dát si se starým kamarádem panáka. Strávit večer v restauraci. Nebo se ženou a lahví vína. Nebo si třeba zapálit cigaretu (vězte, jsem nekuřák), ale tohle má v sobě něco naprosto poživačnického. A to nemluvím o doutníku. Nebo pít někomu na zdraví, nebo pít někomu na pohřbu na jeho památku, nebo pít tequillu, nebo pít pod širým nebem v parku v teplém letním dni. Bylo by toho víc, ale dál mně zrovna nějak nic nenapadá.

Člověk nesáhne po lahvi jen proto že má potíže, že je mu smutno, dělá to také někdy proto, že ty potíže nemá a že je mu dobře.

Musel jsem skončit s pitím ve velkém, bývalo mi potom ráno strašně zle. Ale i pití v menších dávkách má svoje plusy, a možná ještě více. Alkohol a cigarety dle mého názoru patří mezi drogy, svádí k závislosti a ničí více životů nežli všechny intravenosní návykové látky dohromady.

A proč to tak je? Protože pít a kouřit je přece tak neskutečně dobréééééé......

(očekávám diskusi)

Therapeia, konec května

27. května 2010 v 16:26 | dorian
Z hluboké trudnomyslnosti, která převažovala ještě v úterý se hlavní hrdina poněkud vzpamatoval. Podstatnou zásluhu na tom mělo množství alkoholu, které od té doby vypil. Nicméně je nyní opravdu trošku smířenější, vyrovnanější, ale taky unavený a chce se mu spát. Je v práci. V úterý odpoledne se mu dostalo možnosti jít s kolegy z práce do hospody, seděli u jednoho stolu v osmi lidech v jinak prázdném klubu. Dobré bylo, že nebylo nutné nijak lhát, probíraly se obyčejné věci, práce, ježdění na kole, cestování. Připomínám že všichni kolegové jsou dosud svobodní a ačkoliv mají své partnery, tak někteří z nich desítky kilometrů daleko. Jejich situace se nedá s Dorianem srovnat, biologicky jsou to ještě děti. Přišla řeč i o činnosti zvané lyžování, nikdy nepochopím proč lidé dělají právě toto, proč do toho vkládají svoje peníze a čas. Nikdy jsem neviděl na lyžování něco moc zajímavého, často v minulosti jsem sice lyžovat byl, nikoliv ovšev z vlastního přesvědčení, ale spíše proto, že to po mně někdo chtěl, nebo že jeli všichni a tak jsem se přidal abych se nevyřadil z kolektivu. Téměř vždy to stálo za pendrek, marně jsem předstíral že se dobře bavím, vevnitř mi bylo jasné že se každý den těším na večer, až se půjde kalit, nebo spát. Rána jsem proklínal. Přišla také řeč na zajímavé věci, například ježdění na kole, při této příležitosti jaksi vyplynulo samo od sebe že v létě vyrazím s náměstkem na prodloužený víkend do hor. Doufám v to, že pojedeme vlakem, vezeme stany na záda a budem se jen tak potulovat... a večer se zkalíme. Jo to by byla pohoda, zase ta opravdová svoboda, ke které Dorian přičichl v minulosti několikrát a jejíž stopy v něm navždy zůstanou. Pět dvanáctek mi bylo doprovodem na cestu domů, zašel jsem si kousek s náměstkem a plánovali jsme různé věci. Ráno mi bylo jako bych se probudil na smetišti, zrovna vysypán. No chmurné předpovědi se naštěstí ukázaly mylnými, můj stav se rychle upravil a na pracovní výkon to nemělo vliv. Odpoledne se ozval režisér, dříve jsem ho zval, že zajdeme do hospody. Konečně se rozhoupal mi zavolat a tak bylo tento večer o katochvíli postaráno. Sešli jsme se ve smluvený čas a jak jinak pili jsme pivo. Režiséra znám jen okrajově, viděl jsem ho asi třikrát, nicméně cítím k němu jakousi důvěru, hlavní je že nezná nikoho z mých známých z okruhu rodiny a práce, je ideální k tomu abych mu vykecal všechno tajné (teď lžu, nikomu nevykecám všechno), no tak alespoň něco z tajností. Plánoval jsem položení několika otázek, a to onu prostou "jak se máš", jeho bleskurychlou kladnou odpověď jsem musel revidovat znovu otázkou "Nelžeš?", následně se trochu zamyslel a opakoval potvrzení předešlé odpovědi. "Často lžeš?" ano lžu často, následně jsme se opravdu dost bavili o lhaní, zdá se že se opravdu ve lhaní vyzná, také lže všem kolem sebe, lže i sám sobě, a vidí i na jiných že takto lžou. Lež je prostě nedílná součást našich osobností. Tím mi udělal obrovskou radost. Dodržel jsem také svoje předsevzetí a nenavedl jsem hovor na holku s drzým výrazem tváře, kterou tajně miluji, tím jsem v podstatě opět lhal, neb na ni myslím často. Na slezině s režisérem si považuji zejména toho, že moje problémy byly označeny za normální a že je má taky, nebo je měl. Řekl, že ho normálního života jde jebnout, no přesně tak to neřekl, ale něco co znamená totéž, že z věcí obecně braných jako skvělé ho jde jebnout, z lidí které miluje ho jde jebnout, někdy. Na konec to pět dvanáctek jistilo, nejistým krokem zpět domů a ráno probuzení stejné jako to předchozí. Takže na poslední dva dny jsem si mohl sem tam dovolit říct zcela čistou pravdu a místy také vidět podobně smýšlející lidi, dlužno podotknout že milovaná moje žena a děti jsou pryč z domu na výledě k rodičům a, že si jen denně telefonujeme, to je zcela významná skutečnost. Tak teď je tedy čtvrtek, mám službu v práci a píšu tento lehkou rukou ťukaný slátan. Přemýšlím o té s drzým výrazem. Myslím, co bude až se vrátí rodina. Zapadnu zase zpět, však jsem z ničeho zas tak extra nevybředl. Nebudu jistě tolik pít. Stejně jsem se s exprimováním pravdy držel dosud dosti na uzdě, neboť věci o tajné zálibě v dívce s drzým výrazem a v jejích dlouhých nohách jsou stále výhradním vlastnicvím mého postupně atrofujícího mozku.

Představuje se Dorian

24. května 2010 v 22:27 | dorian gray
Dobrý den, jsem Dorian. Jsem dokonalý muž. Je mi osmadvacet, jsem vzdělaný, mám byt, mám ženu, dvě děti, mám psa, mám peníze, dobrou práci, mám budoucnost, mám toho spoustu. Mám nyní i chvilku času napsat tenhle článek, mám na to zatím i dost energie. Co mně k tomu vede? Chci sem nasypat svoje pocity, svoje nejzastrčeněší a nejtajnější, nejnepochopitelnější, nejhloupější, ale přitom jednoduše skutečné věci, které zamořují mou černovlasou hlavu. A nemyslím si moc, že to bude někoho zajímat. Nicméně i tak by se dalo dosáhnout uspokojivého výsledku, který přináší celkem jakákoliv soustředěná a vytrvalá práce, totiž úlevy. Já zkrátka chci tyhle věci někde naškrábat. Tak tady tedy naškrábu jaký doopravdy jsem, vyvrhnu tady magma z hlubin země, vyzvracím mateřské mléko s mými sny, obrátím se chlupama dovnitř a nový vnějšek oškrábu břitvou, shrábnu a ukážu, chvíli se budu těšit, chvíli mi bude zle, i vám bude zle a já budu odsouzen. Zajímalo by mně, zda i jiní lidé mají podobné pocity jako já, jestli i oni jsou stále lapeni v sebezapření, v potlačování svých tužeb, jestli stále také pózují vnějšímu světu tak jako já. Kolikrát jste nuceni říct, že se vám něco líbí, když se vám to nelíbí. Usmíváte se hodně, jste pozitivní? Jste si jisti, že neztrácíte čas? Jsou vaši přátelé přátelé, nebo si jimi nejste jisti? Žijete úplně otevřený život a nic nezatajujete, tváříte se spokojeně a jste spokojení? Na otázky "Jak se máš?" odpovídáte kladně, a stonásobné opakování těchto odpovědí vás dále utvrzuje, až té sugesci nakonec podlehnete stejně? Nebo se jen bojíte říct "Ne", bojíte se přiznat to sobě a přiznat ostatním, že něco není v pořádku. Aby si oni o vás něco neřekli. Nebo jen i proto že to špatně zní. Kolikrát jste v životě dělali věci, protože jste chtěli? A kolikrát proto že to chtěl někdo jiný, nebo proto že se to tak nějak všeobecně očekává? Tak na tyto otázky si odpovězte sami. Dorianova bilance odpovědí je mizerná, Dorian má problém. Dorian je pozér, zaujal krkolomnou statickou pozici a už ho bolí svaly. Dorian lže kudy chodí, lže když vstává, lže když jde spát, a pózuje. Lže všem, i sobě. Lžete i vy?